Psaní diakritických znamének dělá často dětem problémy. Někdy to souvisí se specifickou poruchou učení, někdy s nepozorností, někdy s méně rozvinutým sluchovým a zrakovým vnímáním. Je proto těžké poradit jen jeden nějaký osvědčený způsob, který by pomohl všem.
Ukážeme si proto několik možností, jak na to.
Ve třídách se často používají při psaní tzv, bzučáky, což jsou malé přístroje, který když paní učitelka zmáčkne, vydá takový bzučivý tón. Učitelky tyto bzučáky zmáčknou vždy, když je v daném slově zrovna čárka. Tzn., že když řekne slovo: Máma, při vyslovení první slabiky Má – zazní zároveň i bzučák, aby děti věděly, že tam je dlouhá samohláska. Doma lze místo bzučáky využít cokoli, co vydává delší tón (ťuknout do xylofonu, ťuknout o skleničky…)
Také často při diktování je dobré vyloženě přehánět dlouhou slabiku – tzn. že neřeknete máma,ale mááááááma….postupně se zkracuje až na běžnou mluvu.
Dobré je taky učit děti psát čárky a háčky hned. Některé totiž píší nejdříve celé slovo, ale pak už se nevrátí k diakritice nad písmeny. Proto je dobré slovo kouskovat: má- (napsat rovnou čárku, dokud si jasně uvědomují, že tam je) a pak dospat -ma.(slovo máma). Stejně tak postupovat i u háčků nad písmenky.
Oblíbenou činností u dětí je: “Na maják“. Děti svítí baterkou dlouze nebo krátce podle délky slabik: má-ma (zasvítí dlouze a pak jen bliknou)
Vyzkoušejte také položit prsty na krk (ohryzek) a vyslovit slovo: máma (tedy spíše mááááááma). Při dlouhé samohlásce krk brní. Děti tak “cítí” dlouhou samohlásku. (Toto ale nepomůže u háčků…)
S dětmi také “krokujeme“. Tedy u slova máma uděláme dlouhý krok na má – a krátký na ma. (Opět ale nepomůže u háčků…)
Popřípadě v rámci tohoto cvičení u nejmenších dětí hrajeme “Na zajíčky” – dlouhá samohláska dlouhý skok, krátká – jen pidi malý skok.
Co se týče délek samohlásek, je dobré vyzkoušet třeba toto cvičení: ZDE. (Nadpisu si nevšímejte, je to sice článek pro předškoláky, ale tato cvičení dělám běžně i s páťáky. Baví je to a ještě si tím procvičí délku samohlásek, slovní zásobu a právě i sluchovou pozornost. )
Na čárky nad samohláskami toho je na procvičování tedy poměrně na výběr.
Co se týče háčků, pomáhá jen procvičovat a procvičovat a písmenka s háčky (naštěstí jich není tolik) prostě zautomatizovat a zafixovat. (A opět tu platí, že je lepší psát háček rovnou s písmenem, ne až po napsání celého slova.)
