Že je paní Čeština pěkně záludná potvůrka, zjistí děti úderem vstupu do školy – samá pravidla, poučky, výjimky….
Naštěstí – a za tuto větu mi budu češtináři pěkně spílat – jsou věci, které v běžné životě moc nepotřebujeme, a tak maturitou většinou končí potřeba znalosti slovesného vidu či doplňku.
To však neplatí pro vyjmenovaná slova!
Ta používáme celý život a jejich znalost a zvládnutí je velice žádoucí. Proč?
Když už opomenu, že málokdo má rád, když jeho příspěvek na sociální síti někdo jedovatě okomentuje slovy, že se má nejdříve naučit česky, protože se tam či onam píše tvrdé Y, tak znalost vyjmenovaných slov je důležitá už jen proto, že třeba bít doma a být doma znamená něco úplně jiného.
Ve škole je běžné, že se během měsíce probírají 2 řady vyjmenovaných slov, protože jich je 7 a do toho se probírají také důkladněji podstatná jména, slovesa, pak všechny slovní druhy…učiva je v daném 3. ročníku opravdu hodně!
To znamená, že děti mají na jednu řadu vyjmenovaných slov mnohdy jen pouhé 2 týdny.
To je 10 hodin výuky mluvnického učiva (zbývající hodiny se probírá čtení, psaní a sloh…).
Pouhých 10 hodin pro zvládnutí celé řady vyjmenovaných slov, slov příbuzných a seznámení, procvičení a naučení se všech špeků, kterých máme kolem každé řady vyjmenovaných slov habaděj!
10 výukových hodin na učivo, které potřebují a budou používat celý život!
Taky vám to přijde naprosto absurdní?
Proto je potřeba vyjmenovaná slova důkladně procvičovat doma.
Než se však začne s výukou vyjmenovaných slov, je nutné dětem hned v úvodu vysvětlit, že vyjmenovaná slova jsou v drtivé většině slova, která běžně v životě používají, jen teď dopilují jejich pravopis. (No, já vím, že takový pych se už nepoužívá, ale taky jsem psala: v drtivé většině. Prostě čeština má bohatý zásobník slov…asi jsme moc ukecaný národ. ☺)
Jak na vyjmenovaná slova hravě, jsme si ukázali už v tomto článku.
V tady se mrkneme na jeden špíček, který je pro mnohé děti z počátku poměrně záludný, přitom vyzrát se na něj dá velmi lehce a rychle. S pomůckou – která je vždy po ruce a která už pomohla i nejednomu dyslektikovi.
Zde je vždy nutné, aby si děti uvědomily, jestli mluvíme o sobě, nebo ve větě zahrnujeme i další osoby.
A u MY a MI můžeme použít mou oblíbeno pomůcku – naše prsty, ruce.
Na začátku své pedagogické praxe jsem pracovala jako vychovatelka u sluchově postižených dětí. Učila jsem se proto prstovou abecedu i znakovou řeč.
A právě prstovou abecedu využijeme, protože se mi v tomto případě
osvědčila pomůcka s „otevřenou náručí písmenka Y“.
MY – my všichni, vejde se nás tam více. Y otevře svou náruč. V prstové abecedě se y může zobrazit takto:
MI – jen já sám, nikdo více se tam už nevejde. V prstové abecedě i označuje jen vztyčený malíček:
Když mluvíme o více osobách, tvrdé Y má velkou náruč, aby se tam všichni vešli.
Zatímco měkké I je hubeňourek, který mluví jen o sobě.
Takže když si má dítko doplnit i/y například ve větě: M__ jsme to viděli.
Odůvodní si: mluvím o více lidech nebo jen o sobě? A pro lepší představu si může pomoct rukou: 
Jak říkával náš matikář na střední: V jednoduchosti je krása!
Pro více vychytávek na vyjmenovaná slova klikněte zde
