Nejlepší samozřejmě je, pokud si vaše dítko žádný domácí úkol nepřinese a vy můžete učivo procvičovat dle vašeho gusta –vymýšlet z písmen jména příšerek, zahrát si ufounskou násobilku, bingo na vyjmenovaná slova…prostě si hrajete. Jenže občas si děti úkol přinesou a převážně v 1. třídě jsou domácí úkoly na denním pořádku.

A někdy to po prohlédnutí aktovky vypadá, že nad úkoly strávíte půl dne. 

Je proto potřeba, se na vše v klidu dítěte doptat:

Proč nemáš dopsanou tu slovní úlohu? (Třeba se dozvíte, že paní učitelka nechtěla, aby to psali.)
Proč nemáš dodělaný ten sloupeček? (Třeba už zvonilo na přestávku.) 
A musíte to dopsat, když to není v úkolníčku? (Možná ne, jen kdo chce, nebo si mají jen říkat výsledky…).

Takovým postupným dotazováním se nakonec možná dopátráte toho, že stačí udělat jen úkoly, které dítěti zaberou tak 15 minut. 

A pokud zrovna vaše dítko nedokáže odpovědět a neví? Udělejte pouze to, co mají ve slovníčku nebo nějak označeno.

A potom už si můžete „hrát na školu“, jak děti domácí přípravě často říkají. A při tom si procvičíte ty nedokončené příklady, uděláte pár matematických hádanek (slovní úlohy) a večer si s tatínkem na „střídačku“ přečte pohádku.  A vše proběhne v klidu a bez stresu. Spoustu námětů na hravé procvičení učiva najdete třeba zde. 

untitled-design

 

A kde úkoly psát? V pokojíčku u psacího stolu? U kychyňského stolu, zatímco vaříte večeři? 

Je vůbec nutné u všech úkolů sedět u stolu?

Pokud má vaše dítko jen dopsat výsledky v sešitě matematiky, tak je opravdu nějaké řešení správného sezení zbytečné. Protože za 1. tím strávíte zbytečně hodně času a za 2. otrávíte své dítě už předem, protože jemu se kolikrát k tomu stolu vůbec ani nechce.

Ovšem vy naopak  chcete, aby nebralo psaní domácích úkolů jako nudnou prudu, ale jako zábavu.

Tak proč ho nenechat napsat ty výsledky na zemi v jeho pokojíčku? Nebo na sedačce v obýváku? Nebo na houpačce na zahradě? Překvapuje vás to? Mám jeden příklad z praxe.

Pár let zpět jsme s dětmi ve třídě zavedli tzv. čtenářské dílny. Jsou to vlastně normální hodiny čtení, jen děti nečtou jen tak halabala, ale plní po přečtení (nebo v rámci čtení)  i úkoly. Moje děti si tyto hodiny velmi oblíbily. Proč? Protože věděly, že si můžou jít s knížkou lehnout na koberec, nebo si z pěnových puzzlí udělat lehátko a lehnout pod tabuli. Měla jsem holčičku, která si pravidelně zalezla pod parapet a jeden chlapec většinou vyházel všechny plyšáky z velkého proutěného koše a s knížkou se do něj schoulil jako miminko.  A některé děti ležely na lavici. (Ano, opravdu  vylezly  na desku stolu a lehly si na ni i s polštářkem.)

A děti to milovaly!  Cítily se na svém místečku spokojeně a pohodlně a opravdu se plně věnovaly čtení.

Tak proč nenechat děti vymýšlet jejich místečka i doma?

ukoly1

Mnohé děti si při příchodu ze školy potřebují odpočinout. A nejen po škole, ale je vhodné si odpočinout i  během psaní úkolů.

Pokud dítě bude uprostřed práce kňourat, že už se mu nechce, nechte ho v tu chvíli  třeba udělat 10 výskoků, doběhnout do kuchyně a nazpátek.

Přijde vám to zvláštní? Že se tím jen rozptýlí? Právě naopak –  vyplaví endorfiny a v pohodě dodělá zbytek. Ve třídě to takto dělám běžně. Jakmile vidím, že se děti začnou u psaní vrtět, poposedávat, nebo si někdo dokonce zívne,  okamžitě zavelím „Vztyk!“ a rychle si zacvičíme, zahrajeme kratičkou pohybovou  hru, proběhneme se k aktovkám pro pití…a pak se vracíme k práci.  V tu chvíli děti pracují daleko efektivněji, než kdybych lpěla na dodržení dopsání celého cvičení najednou.

A tip závěrem:  S úkoly to moc nepřehánějte. Nechtějte po dítěti, aby psaní dělalo tzv. „nanečisto“. Je to zbytečné a ruka dítěte se tím jen přetěžuje. Také po dítěti nechtějte, aby všechny čáry a obloučky, které například prvňáčci teď na začátku školního roku píšou, byly v přesných vzdálenostech a v přesném provedení. To opravdu není podstatné.

Hlavní totiž  je, aby vaše dítě domácí příprava
na vyučování bavila! 

 

Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.

 

Jára Bednářová Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


Pin It on Pinterest

Share This