“Lesní školka a lesní škola? To je to, jak tam děti běhají po lese a skáčou v blátě, ne?”

“Mě se ptáš, jak si myslím, že to vypadá v lesní škole? Tak dle mého tam tlučou hieroglyfy do kamene.”

Tak přesně takto odpověděly mé dvě kamarádky na můj dotaz, jak si představují lesní školku nebo lesní školu.

 

A proto jsem se se zájmem obrátila na mou kamarádku Báru Pecháčkovou Uchytilovou, zakladatelku lesní komunitní školy.

Jaké jsou lesní školky a školy ve skutečnosti? 

 

 

Ahoj Báro, jak jsi k tomu nápadu založit lesní školku vůbec došla?

Měla jsem to štěstí, že ve chvíli, kdy jsem hledala předškolní zařízení pro syna, lesní školka v mém nejbližším okolí už byla. Do této chvíle jsem to příliš neřešila, ale informaci o lesní školce jsem měla založenou už nějaký čas v podvědomí, a tak když to začalo být aktuální, vydala jsem se to téhle lesní školky na průzkum. Někde hluboko uvnitř mi kdosi našeptával, že sice lesní školka zní bezvadně, ale co když v ní budou lidé, se kterými si nebudu rozumět? Co když mi jen zkrátka nebudou sympatičtí? Jenže od první chvíle mi bylo jasné, že obavy můžu zahodit. Do lesní školky jsem se zkrátka zamilovala. Nevím, co se mi líbilo víc, zda krásné zázemí velkého pozemku v těsné blízkosti lesa, jurta se svým zařízením, ve kterém nechyběli kromě běžných výtvarných potřeba a knih pro děti ani pilka, svěrák, nebozízek, nebo dokonce sekyrka, nebo průvodkyně dětí se kterými jsem si hned padla do oka a hlavně pak zakladatelka lesní školky Míla Jekoshová. Takže lesní školka už měla položené své základy a já jsem do těchto základů postupně se synem vplouvala. Nejdřív tím, že syn školku začal pravidelně navštěvovat. Já byla na začátku „jen“ nadšený rodič, poté víc a víc angažovaný rodič, až jsem se stala sama lesní průvodkyní. V době, kdy začal syn do lesní školky chodit, bylo ve školce asi sedm dětí a školka fungovala čtyři dny v týdnu. Měla jsem tedy možnost pustit se do hledání možností, jak školku naplnit, jak sehnat peníze na vylepšení zázemí, jak informovat lidi z blízkého okolí o tom, jak fungujeme a co nabízíme, jak zapojit rodiče více do školkového dění, apod. A při tom všem zařizování a vymýšlení jsem zjistila, že mě to velmi baví. A poté, co se školka úspěšně rozrůstá, byl čas přesunout energii na další výzvu – otevření navazující lesní školy.

 

Mohla bys nám říci, jak probíhá takový běžný den v lesní školce?

Vnímám, že rytmus je pro děti velmi důležitý. Máme den rozdělený na několik „záchytných bodů“, mezi kterými se dětmi pohybují poměrně volně. Školka otevírá v osm hodin, děti by měly přijít nejpozději v devět, aby stihly lehce vplout do dění. V této době probíhá dopolední tvoření. To máme zaměřené podle dnu v týdnu a samozřejmě vycházíme především z toho, jaké období právě prožíváme v přírodě a ve slavnostech, které jsou s tímto obdobím spojené. Tvoření ale probíhá tak, že je dětem k dispozici. Děti se přidávají podle nálady a chuti. Někdy chtějí vyrábět všichni najednou ještě dřív, než si stačím vše připravit a někdy se ke mně nepřidá nikdo. To bývá hlavně tehdy, když jim podaří vymyslet nějakou vlastní hru, která je natolik vtáhne, že na vyrábění zkrátka nezbývá čas. Od půl desáté do desíti probíhá svačina, poté se přivítáme v kruhu, zazpíváme si písničky, které souvisí s právě probíhajícím obdobím, případně zahrajeme související rytmické a pohybové hry, a poté vyrážíme do lesa (pokud tam tedy už nejsme od svačiny). Okolo jedné hodiny se vracíme na oběd zpět do zázemí školky. Po obědě následuje odpočinek při poslechu pohádky. Kdo potřebuje spánek, necháme ho odpočívat a kdo má dost sil, může dokončit ranní vyrábění, vytvořit něco nového, nebo si hrát tak, aby nerušil spící. Po odpolední svačině zase vybíháme ven, ale zůstáváme už většinou v zázemí školky.

 

 

Jezdíte s dětmi například do divadla? Navštěvujete různé vzdělávací programy?

V lesní školce máme kromě každoročních pravidelných slavností (pečení chleba, Michaelská slavnost, Martinská slavnost, adventní zahrádka, apod.) už takové tradiční výlety, kterými jsou například jarní výlet na medvědí česnek, rýžování zlata v potoce, nebo výprava za podzimním listím. V divadle jsme několikrát byli, ale více dáváme přednost vlastní tvorbě, při které děti mají možnost prožít příběh po svém. Také jsme ale několikrát pozvali divadlo k nám. Co se týká vzdělávacích programů, každý rok se vyskytne několik příležitostí, které rádi přivítáme. Naposledy to byla návštěva záchranné stanice, která sebou přivezla také několik svých zvířecích svěřenců. Ale také si s námi přijel například povídat handicapovaný Mistr Světa v Ironmenu 2017 Jan Tománek. Sama vnímám ale tyto „vnější“ aktivity jako vhodné spíše pro větší děti. Takže také záleží na tom, jaký je aktuálně ve školce poměr mezi mladšími a staršími (předškolními). S těmi mladšími se raději koncentrujeme na utváření bezpečného chráněného prostředí, které dává dětem jistotu a mohou se tak naplno projevovat.

 

Máte nějakou řízenou činnost?  Třeba s předškoláky?

Ranní činnosti, o kterých jsem už mluvila, jsou sice nabízeny jako možnost, ale u předškoláků už u nich dáváme důraz na to, aby právě oni své výrobky dokončovali. Také mají svůj „deník“, do kterého každý den zaznamenávají své prožitky. Poslední rok své školkové docházky také tkají na stavu taštičku, kterou jim pak slavnostně předáváme při loučení se školkou a pasováním na školáky. Kromě toho mají jeden den v týdnu svou předškolní přípravu, zatímco ostatní děti odpočívají. V tuto chvíli také uvažujeme o tom, že by měli jeden den v týdnu předškolní výchovu v naší lesní škole.

 

 

Letos v září jste také otevřeli lesní školu. Jak probíhá výuka?

Ve škole se scházíme mezi osmou a devátou hodinou, kdy mají děti možnost volné hry, venku nebo v jurtě, ale často se také stává, že společně třeba snídáme:) V devět hodin zahajujeme výuku společných sdílením v kruhu, ranní rytmickou a hudební částí (stejně jako v lesní školce v návaznosti na roční období) a poté se věnujeme konkrétní epoše, kterou aktuálně procházíme. Pokud bych to měla „přeložit“ do jazyka běžné školy, tak v tomto bloku probíráme danou epochu z pohledu předmětů, kterými jsou český jazyk, matematika, člověk a svět a hudební výchova. Takto pracujeme s přestávkou na svačinu přibližně do jedenácti hodin a poté se přesouváme do lesa, kde se prohlubujeme doposud probranou látku při zapojení celého těla. Tedy například počítání při rytmizaci kroků, nebo vyšlapávání naučených písmen do písku, či počítání při přeskakování švihadla, apod. V rámci výuky také cvičíme jógu, jezdíme bruslit, relaxujeme, meditujeme a učíme se hrát na flétnu. Jeden den v týdnu jezdíme na bio farmu, jejíž majitelkou je usměvavá Kanaďanka, takže celý den my dospělí mluvíme anglicky a děti tak pomalu vplouvají do jiného jazykového systému. Využíváme také různé intuitivní hry, které nám pomáhají poznávat sami sebe a učit se spoléhat na své vlastní jedinečné vnitřní vedení na a vnímání signálů, které nejsou na první pohled patrné a přesto nás velmi ovlivňují.

 

V čem tedy vidíš hlavní výhody lesních školek a škol?

Vnímám to tak, že když se děti pohybují větší část dne v prostředí, které nebylo „vyrobeno“ lidskou myslí, ale které je harmonické už jen tím, že je, v prostředí, které nabízí (pro mnohého dospělého) nepředstavitelné množství možností, jak jej proměnit pouze pomocí fantazie, v prostředí, které se neustále mění a my tak musíme na tyto změny reagovat, v prostředí, které nemá žádné hranice a rozprostírá se do nekonečna, tak to natolik ovlivní proces osvojování si životních dovedností, že to zcela zásadně ovlivní celý jejich budoucí život. Takže i když se v prostředí lesa (přírody) věnujeme velmi podobným činnostem, jaké probíhají v běžných školkách a školách, neprobíhá u dětí stejný učební proces. K dalším aspektům lesních školek a škol patří to, že se jedná o malé skupiny dětí a jejich rodičů, takže se vytvářejí velmi úzké vztahy v celé komunitě. Rodiče jsou zapojováni nejen do slavností během roku, ale také do údržby a zvelebování zázemí, u nás dokonce už trávíme společně také dovolené. Dětem se tak rozšiřuje nejbližší rodina o další osoby, ke kterým mají velmi blízko. A samozřejmě za výhodu považuji i to, že lidé, které přitahují lesní školy a školky, hledají nové možnosti toho, jak děti provést dětstvím k dospělosti tak, aby byly připravené na neustále se proměňující svět, aby se jistotou ve svém životě staly samy sobě a aby uměly být šťastné, aniž by toto štěstí podmiňovaly svými životními okolnostmi.

 

Děkuji za inspirativní rozhovor, ať se daří.   

 

Barbora Pecháčková Uchytilová – Maminka lesního školáka, průvodkyně v lesní školce, zakladatelka lesní komunitní školy. Na svém blogu odhaluje svou cestu sama k sobě a k návratu k přirozenosti, která je inspirovaná každodenním pobýváním s dětmi v přírodě. Nechte se inspirovat na www.barborauchytilova.cz. A pokud vás zajímá, jak fungují lesní školky, stáhněte si zdarma její e-book Pět mýtů o lesních mateřských školách.

Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


🦉JAK UDRŽET SVÉHO DROBEČKA CHVÍLI VE STÍNU?🦉

Nebo jen potřebujete zabavit svého čertíka 2 hodiny na letišti?

Do 10 minut máte vše v e-mailu.

II. díl OBLÍBENÝCH OBRÁZKOVÝCH LOGICKÝCH ÚLOH

- 5 různých typů úloh
- 50 obrázkových logických úloh
- různé obtížnosti

Pro děti od 6 do 100 let!
Více zde: https://bit.ly/2NHq8O9

You have Successfully Subscribed!

Pin It on Pinterest

Share This