Diktáty. Slovo, které u mnoha dětí (a často i rodičů) vyvolává napětí, sevřený žaludek a vzpomínky na červené opravy v sešitě. Často jsou vnímané jen jako nástroj, jak dítě nachytat na chybách. Jenže skutečnost je úplně jiná.
Správně vedený diktát není trest ani past. Je to silný nástroj pro rozvoj dětského mozku, který pracuje s mnohem víc dovednostmi než jen s pravopisem.
1. Diktát rozvíjí sluchové vnímání
Aby dítě dokázalo napsat diktát, musí pozorně poslouchat. Nejen slyšet, ale opravdu vnímat:
- jednotlivé hlásky
- jejich délku
- rozdíly mezi podobnými zvuky
Sluchové vnímání je přitom základní stavební kámen pro čtení i psaní. Pokud není dostatečně rozvinuté, dítě tápe.
2. Učí analýzu a syntézu slov
Diktáty vycházejí z dokonalé analýzy a syntézy slov, tzn. z umění slovo rozložit na jednotlivé hlásky a opět poskládat zpět.
Dítě si tedy slovo musí vyhláskovat:
MÁMA = m – á – m – a POZOR: ne: M-A-M-A, ale: m -Á-m-a
Toto se děti učí od začátku 1. třídy, kdy skládají z písmenek první slova. (Opět apeluji na všechny rodiče prvňáčků – ač se to nezdá, 1. třída je prostě základ všeho. Sice takové skládání slabik a slov se tak nejeví, jak je ale vidno, je to důležité pro celé budoucí studium.)
Pokud doma tedy procvičujete diktát, zaměřte se nejprve na tuto dovednost. Pokud v tom vaše dítě trochu lítá, zaměřte se na rozkládání a skládání slov – pomocí vytisknutých písmen, nebo dítěti diktujte slova a ono je musí ústně vyhláskovat (nemusíte vůbec psát), zkuste doma soutěžit, kdo slovo nejrychleji vyhláskuje apod..
3. Propojuje obě mozkové hemisféry
Při diktátu pracuje mozek naplno:
- zpracovává jazyk a pravidla,
- vnímá rytmus, intonaci a souvislosti.
Dítě poslouchá – přemýšlí – píše. Právě toto propojení podporuje vznik nových synapsí a zlepšuje schopnost učit se.
4. Rozvíjí vizuomotoriku a soustředění
Ruka, oko a mozek musí spolupracovat. Dítě sleduje řádek, hlídá tvar písmen, plynulost psaní a zároveň přemýšlí nad obsahem.
Diktát tak přirozeně posiluje:
-
jemnou motoriku,
-
koordinaci oko–ruka,
-
schopnost udržet pozornost.
To jsou dovednosti, které dítě využije napříč celou školní docházkou.
5. Učí dítě pracovat s chybou
Pokud je diktát vedený laskavě a bez tlaku na výkon, chyba přestává být strašákem. Stává se informací.
Dítě se učí:
-
že chyba je součást učení,
-
že se z ní může poučit,
-
že nemusí mít strach z každého napsaného slova.
A právě tento přístup má obrovský vliv na sebevědomí dítěte.
Nejde tedy o to, ZDA diktát, ale JAK diktát
Rozdíl mezi stresem a smysluplným učením není v diktátu samotném, ale v jeho vedení.
Krátký, přehledný diktát:
- přizpůsobený věku dítěte,
- bez zbytečného tlaku,
- s vysvětlením a podporou,
může být klidnou a přirozenou součástí domácí přípravy, aniž byste u toho šedivěli.
Jak tedy doma na diktáty?
» U diktování mluvte nahlas, pomalu a srozumitelně artikulujte. Až budete mít jistotu, že vaše dítko tempo bezpečně zvládá (to znamená, že stíhá i zapřemýšlet nad pravopisnými jevy a nezmatkuje), můžete pomalu začít zrychlovat.
My někdy s dětmi děláme do našich čmáráků tryskodiktát, kdy někdo děsně rychle něco diktuje a děti se snaží zapsat co nejvíce slov. Dost se u toho vždy nasmějeme. (No jasně, není to na známky.)
» Natahujte dlouhou samohlásku. Opravdu tak, jak byste normálně vůbec nemluvili. Takže neřeknete: máma, ale máááááma.
» Upozorněte na veškeré pravopisné jevy, které máte v plánu procvičit, například: „Budou tam vyjmenovaná slova po B, ale pozor si dej i na velká písmena vlastních slov a pamatuj, že fotbal se píše s T!“ 
» Upozorněte na jevy, které vaše dítě ještě neprobíralo. Takový druhák vám klidně napíše místo: byli doma, že bily doma a vaším upozorněním na chybu ho pěkně zmatete. Takže pokud už se ve vašem diktátu takové slovo naskytne, prostě mu ho nadiktujte po písmenech: B – tvrdé Y – L – měkké I. Nesnažte se hned vysvětlovat proč, zbytečně mu tím více zamotáte hlavu. Samozřejmě pokud se zeptá, vysvětlení je na místě. (Ale vyjmenovaná slova a příčestí minulá bych opravdu nechala zrovna u druháčka na jindy.)
» Upozorňujte hned na interpunkci – háčky, čárky, tečky: „Co je vždycky nad i? Co Ti chybí na konci věty?“ atd…
» Po diktování nechte celý diktát své dítě zkontrolovat – trvejte na hlasitém pomalém čtení. Pokud si nevšimne chyby, hned ho upozorněte a vysvětlete si daný pravopisný jev. Například: „Proč není ve slově sníh na konci ch? Jasně, řekneme si hodně sněhu.“ …atd
» Vše v klidu. 
Dítě stresuje psaní diktátu ve škole, tak aspoň doma ať je v pohodě. Nikdo učený přece z nebe nespadl.
Tipy na zábavnější procvičení diktátu:
1. Už zmíněný tryskodiktát – prostě rychle diktujte slova, nejde ani tak o pravopisné chyby, jako o procvičení rychlého psaní. Nakonec přece jen ty pravopisné chyby opravte a odůvodněte si správný pravopis.
2. Indiánský diktát – odpadá vaše nutnost diktovat
Nadepište na pár lístečků různá slova, nebo kratičké věty a položte (nalepte) různě po bytě. Dítě má za úkol všechny najít, ale pozor – nesmí si je odnést! Musí si je přečíst, zapamatovat a správně napsat. (Psát si je může například pouze v pokojíčku.) Ano, diktuje sice pouze samo sobě, ale i to je diktování. A navíc procvičuje i paměť a ještě zapojí i pohyb. Vy si mezitím přečtete svůj oblíbený časopis a pak jen zkontrolujete.
My to ještě hrajeme na skupinky – ze skupinky vybíhá střídavě jen jedno dítě a nalezené slovo musí nadiktovat všem ostatním, zároveň si to musí vzájemně kontrolovat. (To uvádím pro příklad, že se u vás doma nachází více školáků najednou.)
3. Výměna role – velmi oblíbené
Dítě diktuje VÁM. A věřte, děti se umí u toho tvářit naprosto důležitě a většinou perfektně napodobují učitelku ze třídy. (Aspoň budete vědět, jak to u nich ve třídě během diktování vypadá.) Vy tak trochu napodobujte dítě – pište pomalu, ptejte se, co tam má být atd. Máte pocit, že si přece tímto dítě nic neprocvičí? Ale ano – čtení i pravopisné jevy, které vám diktuje a pak kontroluje.
