V hlavě nadšení, v břiše strach. A v ruce nula zkušeností s online světem. Přesto jsem se pustila do něčeho, co v té době v mém oboru nebylo zvykem. Tenhle článek je o cestě, která začala v Asii.
Píše se únor 2015. S manželem se chystáme trochu batůžkařit po Thajsku a já se těším na dovolenou plnou moře, palem a pad thai. Těším se, kolik si dovezu zážitků.
Jenže – já si tam nejela jen pro zážitky, já si tam jela pro nápad, který naprosto změnil můj život!
A nejen mně!
Na jedné thajské pláži totiž vznikl nápad založit web s radami a tipy pro rodiče na hravé a pohodové vzdělávání dětí.
Na první dobrou mě ten nápad, šířit tuto myšlenku mezi širokou veřejnost, vyloženě nadchl. Moje kreativní já jásalo a už jsem si vše pěkně plánovala – co tam všechno bude, jak to bude vypadat.
Po návratu do Česka mě ale nadšení pomalu přecházelo a čím díl více se ozývalo moje ustrašené já a začalo mi vyjmenovávat proč to nepůjde:
– nevíš nic o online světě!
– neumíš ani s Facebookem a chceš si založit rovnou web?
– nesnášíš psát e-maily a nejednou je budeš posílat cizím lidem?
– ty snad znáš někoho, kdo TOHLE téma veřejně takhle dělá?
Ne, neznala jsem. Na jaře 2015 jsem nenarazila při brouzdání internetem na jediný web s takovým obsahem. Tohle téma prostě patřilo do školy a nikam jinam.
A pak na mě vybafl ještě větší strach! Strachem s velkým S. Já přece nemůžu opustit svou komfortní zónu! Nemůžu veřejně pod svým jménem psát něco na internet! Nechci mluvit před kamerou a zveřejnit to! A vůbec, můžu si vůbec dovolit někde něco někomu radit?
Jasně, mám praxi ve svém oboru a hlavu plnou hravých námětů, jak dětem vysvětlit učivo tak, aby ho nejen pochopily, ale také, aby je to bavilo! Kamarádkám tak pomáhám s něčím pořád. Sama i nejlíp vím, jak se mnohé jejich dotazy pořád točí dokola.
Ale radit cizím?
Ten strach byl jako hustý les. Snažila jsem si představit aspoň malý prosluněný palouček – web, na který rodiče rádi přijdou pro radu … ale já se v myšlenkách brodila temným lesem, kde za každým stromem na mě vybafl strach z něčeho dalšího. Byla jsem rozhodnutá couvnout!
Nakonec to rozsekl můj manžel – vzal do ruky pomyslnou sekeru a začal ten můj temný les Strachů (a nedůvěry) pěkně prosekávat. Začal mě v tom nápadu a jeho realizaci neskutečně podporovat a pomáhat mi.
Díky tomu jsem se do toho zakousla a odhodlaně si začala jít za svým novým snem.
A tak už za pár týdnů, přesně 25. května 2015, spatřil světlo světa web Škola zvesela! A rovnou i se sovičkou Rozárkou!
Říjen 2015 Sedím ve vlaku a řítím se českou kotlinou, protože právě jedu z natáčení televizního pořadu Sama doma, kde jsme byla pozvaná. Paní dramaturgyni zaujal můj web, můj přístup a filozofie vztahu ke škole a vzdělávání a nabídla mi rozhovor v rámci tohoto pořadu. Při vzpomínce na můj strach z překročení komfortní zóny v podobě zveřejnění sebe sama na internetu, jsem se jen usmívala.
Bylo pár měsíců po vzniku webových stránek Škola zvesela a měsíčně ho navštěvovalo několik tisíc lidí. Články si lidé sdíleli na sociálních sítích a ebooky si už stáhly stovky čtenářů. Měla jsem z toho velkou radost a vše kolem projektu mě hodně bavilo.
V roce 2016 vznikl můj e-book Jak na násobilku, který se stal okamžitě hitem. A na který mi přišla pár týdnů po vydání krásná recenze od jedné paní docentky – že přesně toto je potřeba jako sůl a že je fajn, že se toho konečně někdo ujal, navíc tak krásně smysluplnou formou.
V roce 2017 vznikly mé první online kurzy – Škola vesele, což byla taková online knihovnička materiálů pro děti od 1. do 3. třídy (předchůdce dnešního Učení s Rozárkou) a tehdy šestitýdenní kurz S Rozárkou do školy pro rodiče předškoláků.
A tak jsem další roky chodila do práce, která mě dál velmi bavila, a po večerech seděla u noťasu a pracovala na svém projektu, který se pomalu ale jistě rozšiřoval o další nápady, články a produkty: o ebooky pro předškoláky i malé školáky, o online kurz Jak na vyjmenovaná slova… o webináře, workshopy…
Stálo to hodně času i energie, a hlavně to bylo (a dodnes je) o neustálém učení se spoustě nových věcí a práci s novými aplikacemi. Byly občas chvíle, kdy jsem to chtěla celé vzdát, ale nakonec jsem se jen o to více zakousla do práce.
Na jaře 2022 jsem ale definitivně stála před velkým rozhodnutím: zaměstnání nebo podnikání!
Už se to totiž nedalo časově kloubit dohromady a mně se přitom nechtělo opouštět ani jedno. Obojí mě bavilo, ani o jedno jsem nechtěla přijít.
Ale cítila jsem se strašně unavená a psychicky vyčerpaná. Věděla jsem, že pokud něco nezměním, tak vyhořím!
… neodcházelo se mi zrovna lehce, obrečela jsem to… Práce s dětmi je úžasná a tolik naplňující. Povolání učitelky mě vždycky bavilo.
Ale opustila jsem toto povolání pro věc, kterou mám ještě raději: pro svůj projekt Škola zvesela. Začala jsme se naplno věnovat své profesi s novým rozhledem a novými možnostmi.
Dnes Škola zvesela slaví 10 let a můžu říci, že to celé funguje ještě lépe, než jsem si tenkrát na té thajské pláži vysnila.
Dnes mám online sledující a klienty nejen na domácí půdě, ale od Ameriky přes Evropu, Asii až po Autrálii (Češi jsou holt všude 😉).
Velké poděkování
Proto hlavně chci v rámci tohoto článku z celého srdce poděkovat VÁM všem, kteří jste mě v uplynulých letech sledovali, podporovali, fandili mi a posílali mi pomyslné i skutečné srdíčko na cestu. Vám všem, kteří mou myšlenku o pohodovém vzdělávání dětí šíříte spolu se mnou.
Protože bez vás by Škola zvesela nikdy nebyla tím, čím je dnes.
Děkuji všem rodičům a pedagogům, kteří prošli mými kurzy nebo právě procházejí.
Děkuji 35 045 čtenářům mých e-mailů,
– 107 219 sledujícím na facebookové stránce,
– 87 093 fanouškům na Instagramu
a také těm, kteří se přidali na můj pinterestový účet.
Díky také všem účastníkům mých webinářů a workshopů, kde jste se mnou sdíleli svoje příběhy i nadšení.
Moc si vážím každého vašeho komentáře, každého lajku, každé zprávy i každého sdílení.
Díky za vaše dotazy a díky za každou zpětnou vazbu.
Díky vám se můžu učit, růst a tvořit něco, co dává smysl.
A pak je tu ještě jedno konkrétní DÍKY.
Tomu, kdo sice nestojí v záři reflektorů, ale bez koho by tahle moje onlinová jízda dost často vykolejila! Vlastně by ani nezačala!
Díky mému manželovi:
– za jeho velkou podporu od samého začátku
– za to, že se stará o všechny ty technické divnověci kolem webu i online kurzů,
– za to, že mi nikdy neřekne „to nejde“, ale místo toho vymyslí, jak by to šlo,
– za jeho trpělivé naslouchání, když se vztekám, že se mi něco nedaří podle mých představ
– za jeho rameno, které unese moje slzy po přečtení hnusného hejtu,
– za všechny nekonečné rozhovory o plánech, snech a nápadech (většinou pozdě večer, když ostatní už dávno spí).
Děkuju, za tu neskutečnou podporu vždy a ve všem.
Díky němu Škola zvesela není jen nápad schovaný mezi fotkami z Thajska.
💚 DÍKY VÁM VŠEM 💚 A teď hurá do dalšího desetiletí!
