Já vím, je to teď mazec. Pro všechny – pro děti, rodiče, ale i učitele.
Proč pro děti – všichni víme.
Proč pro rodiče – všichni víme.
Proč pro učitele? Noooo, to se až tak veřejně neví.
Mnoho diskutujících na internetu tvrdí, že si válíme doma šunky a celou svou práci jsme hodili na rodiče. Věřte ale, že to tak vůbec není – taky jsme byli hozeni ze dne na den do vody – a – plavej si jak umíš, hlavně vykazuj činnost!
Upřímně – mně v jedničce se plave dobře – vzala jsem to hned od začátku pohodovým tempem na paní starostovou – takže pěkně styl prsa s hlavou nad vodou pro dobrý rozhled.
Jenže já to mám lehké – mám třídu velmi šikovných dětí, učím si ve své třídě vše, takže jsem od začátku zadávala jen ČJ a M a střídala práci v učebnicích s interaktivními cvičeními nebo rozesílala k tisku manipulační kartičky atd. Mám navíc skvělé rodiče, kteří byli od září zvyklí s dětmi doma procvičovat a snad nám brzy klapne i online výuka.
Kraul se v mé třídě nekoná a věřím, že nikdo neprošel ani fází plavání na motýlka – jednou nad vodou, jednou pod vodou. Snad se nám to povedlo vychytat hned zkraje, ale i my pořád hledáme nejschůdnější styl pro všechny zúčastněné. (Ono z té paní starostové bolí za krkem!)
Navíc – ne každý je zvyklý plavat prsa.
A tak mnoho učitelů vyšších ročníků najelo tvrdě na styl kraul. Začali vykazovat činnost tak, že sedli k PC, zalistovali v tematických plánech, v učebnicích – a v dobré víře zadávat dětem ve velkém úkoly. Poctivě ze všech předmětů, ve kterých učí. Zároveň chtěli vidět práci dětí, tak dostávali vypracované úkoly zpět e-mailem a vyhodnocovali.
Mazec pro všechny zúčastněné.
Chtělo to pár dní, než se začalo vše utřepávat. Mnoho rodičů si uvědomilo, že jejich dítě není v učení tak samostatné, jak si mysleli. Mnoho učitelů si uvědomilo, že tudy cesta nevede.
Mnoho rodičů a učitelů začalo hledat nějakou střední cestu a začalo spolu více komunikovat.
Máme za sebou první dva týdny…a konec v nedohlednu. Bez vzájemného respektu a komunikace to prostě nepůjde.
Kraulem se člověk vysílí co by dup a pak už jen lapá zoufale po dechu.
Tak co s tím? Co dělat, abychom doma z toho nezešedivěli?
Pojďme plavat znak!
Jak?
1. tip: Komunikujte s dítětem
Některé děti to opravdu doma na vás jen zkouší. Věřte mi. Paní učitelce se totiž neodmlouvá, jenže na mamku ty psí oči platí. (A co teprve psí oči vnoučat…to je teprve silný kalibr!) Snažte se tedy domluvit nějaké výhodné podmínky pro všechny ve smyslu – teď si uděláme češtinu, pak si postavíš hrad a pak se dáme do matiky apod. I psychologové radí stanovit předem jasná pravidla.
2. tip: Učte se přiměřeně!
Délka učení v kuse by neměla přesáhnout půlhodinu, poté by měla následovat přestávka.
3. tip: Komunikujte s učitelem
Je vážně nutné vyplnit všechna ta cvičení v pracovním sešitě? Nemůžete si místo doplňování výsledků ve sloupečku zahrát matematické pexeso nebo zahrát matematickou online hru?
Osobně mám v rodičích plnou důvěru – je přece v jejich zájmu, aby se dítě naučilo to, co má. Většina třeťáků si raději doplňuje vyjmenovaná slova v nějakém výukovém programu na PC než do pracovního sešit, tak proč jim to nedovolit? A všichni víme, že budou v životě potřebovat psát bez gramatických chyb. Ale nechápejte to tak, že máte začít bojkotovat zasílané úkoly. To opravdu ne, jen vykomunikujte jejich náplň.
4. tip: Učte děti se učit!
Teď máte super příležitost naučit své dítě samostatnosti v učení – nechte jej plnit úkoly samostatně. Jako fakt! Mám prvňáky a každé cvičení v matice (máme Hejného) si zkouší nejdříve vyřešit sami. Jakkoli, ale sami. Po chvilce vypustím rychlíky, aby šli pomoci dětem, které si v nějaké fázi zasekly. Ale nemají jim říci – hele, je to 8. Ale pomoci jim tak, aby na tu 8 všichni přišli nakonec sami. A až úplně nakonec vyhodnotíme všechny možné postupy, na které přišli. Věřte mi, když to zvládnou prvňáci ve třídě, zvládnete to vy doma taky.
Nechte tedy děti samostatně pracovat a jen jim jemně dopomáhejte. Nebo naopak – vysvětlete, a pak je nechte něco samostatně vypracovat. Opravdu není nutné, sedět nad nimi několik hodin a nehnout se od nich ani na krok. (Jako že to tak některé maminky na FB popisují, ale v tom případě je někde velká chyba…a opravdu ne na straně učitele…)
5. tip: Klííííííd!
Ne nadarmo se říká, že když se člověk z něčeho hroutí, má se na to v tu chvíli vykašlat!
Jelikož je tento web určen převážně rodičům mající dítě na 1. stupni, tak mi, prosím, teď neříkejte, že mně se to řekne, když vaše dítě čeká maturita! Ohledně maturit poradí kompetentnější. Takže se vraťme k 1. stupni. 🙂
Vím, že náplň češtiny od 3. ročníku je mazec, ale! – drtivá většina učiva se omílá poooořád dokola! Vyjmenovaná slova si děti budou průběžně opakovat i ve 4. třídě a jelikož znám spoustu úžasných a skvělých učitelek (a těch je na 1. stupni drtivá většina!) opravdu pevně věřím, že žádná po příchodu do školy po několika týdnech hned nezačne diktovat diktát a nerozdá pololetní písmenku! Věřte, že i paní učitelky se už těší na své žáky a nemají z této situace radost. A budou k tomu přistupovat po návratu s citem a rozumně.
Určete si doma jasná pravidla a snažte se k úkolům přistupovat v pohodě a klidu. Při dodržení tipů výše by i tento pátý měl klapnout. 🙂
Byli jsme všichni hozeni do jedné vody a je na čase začít plavat hromadně v pohodovém stylu znak, jinak se utopíme.
