Knížek určených pro první čtení je poměrně velká nabídka. Pohádky pro všední den mě však zaujaly svou výjimečností – knížka je psaná pouze velkými tiskacími písmeny a první příběhy dokonce tvoří jen jednoslabičná slova.

Na zadní straně této knížky se dočtete toto:

Soubor pohádek je možno využít ve škole nebo k domácí četbě pro děti, které se učí čtení tzv. genetickou metodou. Pohádky jsou vytištěny velkými tiskacími písmeny, aby se děti naučily nejprve písmena a pak mohly číst samy i jednoduché texty. Jsou řazeny od pohádek složených z jednoslabičných slov přes další z dvouslabičných, tříslabičných až po pohádku s některými čtyřslabičnými slovy. Texty jsou přiměřeně krátké, aby je děti stihly během vyučovací hodiny nebo za domácí úkol přečíst celé, případně aby délkou vyhovovaly i dětem předškolního věku, které se učí číst doma s rodiči.

Kniha je tedy primárně určena dětem, které se učí číst tzv. genetikou.

Když se mi tato knížka dostala do ruky, učila jsem právě 1. třídu. Bylo jaro a ve třídě jsem už měla spoustu zdatných čtenářů. Přestože jsem neučila genetickou metodou, přinesla jsem knížku dětem na ukázku do školy. 

Knížka mě totiž vyloženě nadchla. Je velice krásně ilustrovaná a všechny pohádky jsou psané lehkou a zábavnou formou.

A knížka slavila úspěch i mezi dětmi.

Postupně jsme si přečetli všechny příběhy, děti se při čtení postupně střídaly. Většina mi potvrdila, že se jim v této knížce čte a orientuje lépe, než v naší čítance s klasickými  malými písmeny. Z příběhů se mým žáčkům nejvíce líbil ten o mouše Zitě, které hodně drželi palce a dokonce jsme hromadně tipovali, jak to s ní dopadne.

Některé děti si knížku půjčily i během přestávky a se zaujetím si četly další příběhy.

A jaké reference tedy knížce dali ti, pro které je paní Horáková napsala?

Lucie: Knížka Pohádky pro všední den se mi moc líbila, jsou tam zajímavé příběhy. Lépe se mi čte, než ostatní knížky, protože tam jsou velká písmenka. Některé kapitoly jsou hodně srandovní.

Adam: Jsou tam dobré příběhy a jsou tam taky moc pěkné obrázky. Hůlkové písmo se mi četlo moc dobře. Rád s ním totiž píšu i do pracovních sešitů.

Josefínka: Knížka je perfektní, srandovní a je lepší než s malými písmenky. Zajímalo mě, jak vypadá příběh psaný z jednoslabičných slov a byla sranda to číst. Každé přečtené slovo jsem si i vytleskala. Tak to děláme i ve škole. A našla jsem tam chybu – v posledním jednoslabičném příběhu je jedno slovo dvouslabičné. Ale to nevadí, knížka se mi moc líbila i tak.

Tuto knížku bych proto doporučila všem malým začínajícím čtenářům bez ohledu na výukovou metodu čtení, protože ji skvěle ohodnotilo i 18 dětí, které se 9 měsíců učily číst metodou analyticko-syntetickou. Pro děti, které využívaly genetickou metodu, je knížka naprosto jedinečná.

Knížku vydalo nakladatelství Portál.

 

Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


Pin It on Pinterest

Share This