Sveřepí šakali zavile vyli aneb Víly vily věnce a psi vyli u vily.
AU! Taky se vám sevře žaludek při vzpomínce na hodiny češtiny a úsečné diktování vět?
Mně ano. Veřejně prohlašuji – nemám diktáty ráda! Neměla jsem je ráda jako žák, jako student a nemám je nijak ráda ani jako učitelka.
Nedávno jsem se na Facebooku začetla do jedné diskuze učitelek ohledně psaní diktátů na 1. stupni. Řešily, jak často je psát a jak známkovat. Hromadně se shodly, že by se měly psát aspoň 1x týdně a nad známkováním vznikla velká polemika – existuje velká a malá chyba? Dát ještě za 2 chyby jedničku? Kolik by tam mělo být asi tak vět/slov/pravopisných jevů, když za nějakých 14 chyb je pětka?
Možná to tak nevypadá, ale věřte – toto je dobrá zpráva. Zde jasně vidíte, že učitelé nepoužívají diktáty proto, aby účelně stresovali vaše děti, ale je to prostě jedna z hromadných diagnostických metod. A snaží se hledat společná kritéria, aby vše bylo tak nějak jednotné a nebyly mezi jednotlivými školami v diktátech rozdíly v četnosti, obsahu i známkování.
Je tedy zbytečné polemizovat a láteřit nad tím, proč se vlastně píšou, k čemu jsou dobré a jestli bychom se bez nich náááhodou všichni neobešli. Možná ano, ale ruku na srdce – v praktickém životě se občas dovednost umět psát diktovaný text hodí.
Ale máte pravdu v tom, že udělat z diktátu takové strašidlo, které budí ze spaní už několikátou generaci dětí, bylo opravdu zbytečné…
Ano, i já se svými brouky ve třídě diktáty píšu. Za měsíc napíšeme tak 1-2. (Evidentně jsem s množstvím diktátů na týden silně pod celostátním průměrem. Dohánět to ale nebudeme.)
Diktáty se prostě psaly, píšou a zjevně psát ještě dlouho budou.
Otázka tedy zní: jak na ně vyzrát?
Při domácí přípravě:
» Mějte na paměti, že diktáty vycházejí z dokonalé analýzy a syntézy slov, tzn. z umění slovo rozložit na jednotlivé hlásky a opět jej složit do patřičného slova. Dítko si tedy slovo musí vyhláskovat:
MÁMA = m – á – m – a POZOR: ne: M-A-M-A, ale: m -Á-m-a
Toto se děti učí povětšinou od začátku 1. třídy, kdy skládají z písmenek první slova. (Opět apeluji na všechny rodiče prvňáčků – ať se to nezdá, 1. třída je prostě základ všeho! Sice takové skládání slov se tak nejeví, jak je ale vidno, je to důležité i pro budoucí studium.)
Pokud doma tedy procvičujete diktát, zaměřte se nejprve na tuto dovednost. Pokud v tom váš brouček trochu lítá, zaměřte se na rozkládání a skládání slov – pomocí vytisknutých písmen, nebo dítěti diktujte slova a ono je musí ústně vyhláskovat (nemusíte vůbec psát), zkuste doma soutěžit, kdo slovo nejrychleji vyhláskuje atd…
» U diktování mluvte nahlas, pomalu a srozumitelně artikulujte. Až budete mít jistotu, že vaše dítko tempo bezpečně zvládá (to znamená, že stíhá i zapřemýšlet nad pravopisnými jevy a nezmatkuje), můžete pomalu začít zrychlovat.
My někdy s dětmi děláme do našich čmáráků tryskodiktát, kdy někdo děsně rychle něco diktuje a děti se snaží zapsat co nejvíce slov. Dost se u toho vždy nasmějeme. (No jasně, není to na známky.)
» Natahujte dlouhou samohlásku. Opravdu tak, jak byste normálně vůbec nemluvili. Takže neřeknete: máma, ale máááááma.
» Upozorněte na veškeré pravopisné jevy, které máte v plánu procvičit, například: „Budou tam vyjmenovaná slova po B, ale pozor si dej i na velká písmena vlastních slov a fakt už si, prosím tě, zapamatuj, že fotbal se píše s T!“ 😀
» Upozorněte na jevy, které vaše dítě ještě neprobíralo. Takový druhák vám klidně napíše, že jste bily doma a vaším upozorněním na chybu ho pěkně zmatete. Takže pokud už se ve vašem diktátu takové slovo naskytne, prostě mu ho nadiktujte po písmenech: B – tvrdé Y – L – měkké I. Nesnažte se hned vysvětlovat proč, zbytečně mu tím více zamotáte hlavu. Samozřejmě pokud se zeptá, vysvětlení je na místě. (Ale vyjmenovaná slova a příčestí minulá bych opravdu nechala na jindy.)
» Upozorňujte hned na interpunkci – háčky, čárky, tečky: „Co je vždycky nad i? Co Ti chybí na konci věty?“ atd…
» Po diktování nechte celý diktát své dítě zkontrolovat – trvejte na hlasitém pomalém čtení. Pokud si nevšimne chyby, hned ho upozorněte a vysvětlete si daný pravopisný jev. Například: „Proč není ve slově sníh na konci ch? Jasně, řekneme si hodně sněhu.“ …atd
» Vše v klidu. 🙂 Dítě stresuje psaní diktátu ve škole, tak aspoň doma ať je v pohodě. Nikdo učený přece z nebe nespadl.
Tipy na zábavnější procvičení diktátu:
– již zmíněný tryskodiktát – prostě rychle diktujte slova, nejde ani tak o pravopisné chyby, jako o procvičení rychlého psaní. Nakonec přece jen ty pravopisné chyby opravte a odůvodněte si správný pravopis.
– indiánský diktát – odpadá vaše nutnost diktovat
Nadepište na pár lístečků různá slova, nebo kratičké věty a položte (nalepte) různě po bytě. Dítko má za úkol všechny najít, ale pozor – nesmí si je odnést! Musí si je přečíst, zapamatovat a správně napsat. (Psát si je může například pouze v pokojíčku.) Ano, diktuje sice pouze samo sobě, ale i to je diktování. A navíc procvičuje i paměť a ještě zapojí i pohyb. 🙂 Vy si mezitím přečtete svůj oblíbený časopis a pak jen zkontrolujete, co vaše dítko napsalo.
My to ve třídě ještě hrajeme na skupinky – ze skupinky vybíhá střídavě jen jedno dítko a nalezené slovo musí nadiktovat všem ostatním, zároveň si to musí vzájemně kontrolovat. (To uvádím pro příklad, že se u vás doma nachází více školáků najednou.)
– výměna role – velmi oblíbené
Dítko diktuje VÁM. A věřte, děti se umí u toho tvářit naprosto důležitě a většinou perfektně napodobují učitelku ze třídy. (Aspoň budete vědět, jak to u nich ve třídě během diktování vypadá.) Vy tak trochu napodobujte dítě – pište pomalu, ptejte se, co tam má být atd. Máte pocit, že si přece tímto dítě nic neprocvičí? Ale ano – čtení i pravopisné jevy, které vám diktuje a pak kontroluje.
Určitě nesrovnávejte psaní diktátů doma a ve škole, protože v tom případě vždycky padne dotaz:
Proč to doma umí a pak přenese za 3?
Protože doma je klid, což ve třídě prostě není. Někdo zakašle, někdo jiný vykřikne: jak to bylo?, další spadne z židle…to vše vaše dítě vyvede z koncentrace a dá mu hodně práce se zase zpět zcela soustředit. Také pocit, že udělá chyby, dostane špatnou známku a vás to bude určitě mrzet (nebo se budete dokonce zlobit?), na klidu nepřidá.
Mějte prosím proto trpělivost a věřte, že na známce z diktátu životní štěstí vašeho dítěte nestojí. 😉
PS: Co kdybych vám řekla, že existuje okamžitá možnost:
⇒ užít si učení se svým dítětem v klidu a v pohodě
⇒ mít neomezený přístup ke všem učitelským nápadům a návodům
z 20leté praxe pedagoga, jak lehce a v pohodičce na veškeré učivo
⇒ jen kliknout a učivo vašemu dítěti vysvětlí učitelka v návodném videu
⇒ mít k dispozici přes 400 hravým tipů na procvičení učiva
více ZDE.
