Sveřepí šakali zavile vyli aneb Víly vily věnce a psi vyli u vily.

AU! Taky se vám sevře žaludek při vzpomínce na hodiny češtiny a úsečné diktování vět?

Mně ano. Veřejně prohlašuji – nemám diktáty ráda! Neměla jsem je ráda jako žák, jako student a nemám je nijak ráda ani jako učitelka. 

Nedávno jsem se na Facebooku začetla do jedné diskuze učitelek ohledně psaní diktátů na 1. stupni. Řešily, jak často je psát a jak známkovat. Hromadně se shodly, že by se měly psát aspoň 1x týdně a nad známkováním vznikla velká polemika – existuje velká a malá chyba? Dát ještě za 2 chyby jedničku? Kolik by tam mělo být asi tak vět/slov/pravopisných jevů, když za nějakých 14 chyb je pětka? 

Možná to tak nevypadá, ale věřte – toto je dobrá zpráva. Zde jasně vidíte, že učitelé nepoužívají diktáty proto, aby účelně stresovali vaše děti, ale je to prostě jedna z hromadných diagnostických metod. A snaží se hledat společná kritéria, aby vše bylo tak nějak jednotné a nebyly mezi jednotlivými školami v diktátech rozdíly v četnosti, obsahu i známkování.

Je tedy zbytečné polemizovat a láteřit nad tím, proč se vlastně píšou, k čemu jsou dobré a jestli bychom se bez nich náááhodou všichni neobešli. Možná ano, ale ruku na srdce – v praktickém životě se občas dovednost umět psát diktovaný text hodí.
Ale máte pravdu v tom, že udělat z diktátu takové strašidlo, které budí ze spaní už několikátou generaci dětí, bylo opravdu zbytečné…

Ano, i já se svými brouky ve třídě diktáty píšu. Za měsíc napíšeme tak 1-2. (Evidentně jsem s množstvím diktátů na týden silně pod celostátním průměrem. Dohánět to ale nebudeme.)

Diktáty se prostě psaly, píšou a zjevně psát ještě dlouho budou.

Otázka tedy zní:  jak na ně vyzrát?

Při domácí přípravě:

»  Mějte na paměti, že diktáty vycházejí z dokonalé analýzy a syntézy slov, tzn. z umění slovo rozložit na jednotlivé hlásky a opět jej složit do patřičného slova.  Dítko si tedy slovo musí vyhláskovat: 

MÁMA =  m – á – m – a     POZOR: ne:  M-A-M-A, ale: m -Á-m-a

Toto se děti učí povětšinou od začátku 1. třídy, kdy skládají z písmenek první slova. (Opět apeluji na všechny rodiče prvňáčků – ať se to nezdá, 1. třída je prostě základ všeho! Sice takové skládání slov se tak nejeví, jak je ale vidno, je to důležité i pro budoucí studium.)

Pokud doma tedy procvičujete diktát, zaměřte se nejprve na tuto dovednost. Pokud v tom váš brouček trochu lítá, zaměřte se na rozkládání a skládání slov – pomocí vytisknutých písmen, nebo dítěti diktujte slova a ono je musí ústně vyhláskovat (nemusíte vůbec psát),  zkuste doma soutěžit, kdo slovo nejrychleji vyhláskuje atd…

»  U diktování mluvte nahlas, pomalu a srozumitelně artikulujte.  Až budete mít jistotu, že vaše dítko tempo bezpečně zvládá (to znamená, že stíhá i zapřemýšlet nad pravopisnými jevy a nezmatkuje), můžete pomalu začít zrychlovat.
My někdy s dětmi děláme do našich čmáráků tryskodiktát, kdy někdo děsně rychle něco diktuje a děti se snaží zapsat co nejvíce slov. Dost se u toho vždy nasmějeme. (No jasně, není to na známky.) 

»  Natahujte dlouhou samohlásku. Opravdu tak, jak byste normálně vůbec nemluvili. Takže neřeknete: máma, ale máááááma.

»  Upozorněte na veškeré pravopisné jevy, které máte v plánu procvičit, například: „Budou tam vyjmenovaná slova po B, ale pozor si dej i na velká písmena vlastních slov a fakt už si, prosím tě, zapamatuj, že fotbal se píše s T!“ 😀

»  Upozorněte na jevy, které vaše dítě ještě neprobíralo. Takový druhák vám klidně napíše, že jste bily doma a vaším upozorněním na chybu ho pěkně zmatete. Takže pokud už se ve vašem diktátu takové slovo naskytne, prostě mu ho nadiktujte po písmenech: B – tvrdé Y – L – měkké I.  Nesnažte se hned vysvětlovat proč, zbytečně mu tím více zamotáte hlavu. Samozřejmě pokud se zeptá, vysvětlení je na místě. (Ale vyjmenovaná slova a příčestí minulá bych opravdu nechala na jindy.)

»  Upozorňujte hned na interpunkci – háčky, čárky, tečky: „Co je vždycky nad i? Co Ti chybí na konci věty?“ atd…

»  Po diktování nechte celý diktát své dítě zkontrolovat – trvejte na hlasitém pomalém čtení. Pokud si nevšimne chyby, hned ho upozorněte a vysvětlete si daný pravopisný jev.  Například: „Proč není ve slově sníh na konci ch? Jasně, řekneme si hodně sněhu.“ …atd

»  Vše v klidu. 🙂  Dítě stresuje psaní diktátu ve škole, tak aspoň doma ať  je v pohodě. Nikdo učený přece z nebe nespadl.

untitled-design

Tipy na zábavnější procvičení diktátu:

 – již zmíněný tryskodiktát – prostě rychle diktujte slova, nejde ani tak o pravopisné chyby, jako o procvičení rychlého psaní. Nakonec přece jen ty pravopisné chyby opravte a odůvodněte si správný pravopis.

 – indiánský diktát  – odpadá vaše nutnost diktovat
Nadepište na pár lístečků různá slova, nebo kratičké věty a položte (nalepte)  různě po bytě. Dítko má za úkol všechny najít, ale pozor – nesmí si je odnést! Musí si je přečíst, zapamatovat a správně napsat. (Psát si je může například pouze v pokojíčku.)  Ano, diktuje sice pouze samo sobě, ale i to je diktování. A navíc procvičuje i paměť a ještě zapojí i pohyb. 🙂  Vy si mezitím přečtete svůj oblíbený časopis a pak jen zkontrolujete, co vaše dítko napsalo.
My to ve třídě ještě hrajeme na skupinky – ze skupinky vybíhá střídavě jen jedno dítko a nalezené slovo musí nadiktovat všem ostatním, zároveň si to musí vzájemně kontrolovat. (To uvádím pro příklad, že se u vás doma nachází více školáků najednou.) 

 – výměna  role  – velmi oblíbené
Dítko diktuje VÁM. A věřte, děti se umí u toho tvářit naprosto důležitě  a většinou perfektně napodobují učitelku ze třídy. (Aspoň budete vědět, jak to u nich ve třídě během diktování vypadá.)  Vy tak trochu napodobujte dítě – pište pomalu, ptejte se, co tam má být atd.  Máte pocit, že si přece tímto dítě nic neprocvičí? Ale ano – čtení i pravopisné jevy, které vám diktuje a pak kontroluje.

Určitě nesrovnávejte psaní diktátů doma a ve škole, protože v tom případě vždycky padne dotaz:

Proč to doma umí a pak přenese za 3?

Protože doma je klid, což ve třídě prostě není. Někdo zakašle, někdo jiný vykřikne: jak to bylo?, další spadne z židle…to vše vaše dítě vyvede z koncentrace a dá mu hodně práce se zase zpět zcela soustředit. Také pocit, že udělá chyby, dostane špatnou známku a vás to bude určitě mrzet  (nebo se budete dokonce zlobit?), na klidu nepřidá.

Mějte prosím proto trpělivost a věřte, že na známce z diktátu životní štěstí vašeho dítěte nestojí. 😉

 

PS: Co kdybych vám řekla, že existuje okamžitá možnost: 

⇒ užít si učení se svým dítětem v klidu a v pohodě

 mít neomezený přístup ke všem učitelským nápadům a návodům
z 20leté praxe pedagoga, jak lehce a v pohodičce na veškeré učivo

 jen kliknout a učivo vašemu dítěti vysvětlí učitelka v návodném videu

 mít k dispozici přes 400 hravým tipů na procvičení učiva

     více  ZDE.

 

 

Jára Bednářová

Mám 21 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde "Kdo jsem". Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete ZDE .


POZOR -  jen nyní máte možnost získat 5. ročník zcela zdarma! 
Více: ZDE    

 

You have Successfully Subscribed!

Share This
Pocitadlo Web4U.cz