Sveřepí šakali zavile vyli aneb Víly vily věnce a psi vyli u vily.

AU! Taky se vám sevře žaludek při vzpomínce na hodiny češtiny a úsečné diktování vět?

Mně ano. Veřejně prohlašuji – nemám diktáty ráda! Neměla jsem je ráda jako žák, jako student a nemám je ráda ani jako učitelka. (Taky se někdy divíte, co dělám ve státním školství? Já občas ano.)

Nedávno jsem se na Facebooku začetla do jedné diskuze učitelek ohledně psaní diktátů na 1. stupni. Řešily, jak často je psát a jak známkovat. Hromadně se shodly, že by se měly psát aspoň 1x týdně a nad známkováním vznikla velká polemika – existuje velká a malá chyba? Dát ještě za 2 chyby jedničku? Kolik by tam mělo být asi tak vět/slov/pravopisných jevů, když za nějakých 14 chyb je pětka? 

Možná to tak nevypadá, ale věřte – toto je dobrá zpráva. Zde jasně vidíte, že učitelé nepoužívají diktáty proto, aby účelně stresovali vaše děti, ale je to prostě jedna z hromadných diagnostických metod. A snaží se hledat společná kritéria, aby vše bylo tak nějak jednotné a nebyly mezi jednotlivými školami v diktátech rozdíly v četnosti, obsahu i známkování.

Je tedy zbytečné polemizovat a láteřit nad tím, proč se vlastně píšou, k čemu jsou dobré a jestli bychom se bez nich náááhodou všichni neobešli. Možná ano, ale ruku na srdce – v praktickém životě se občas dovednost umět psát diktovaný text hodí.
Ale máte pravdu v tom, že udělat z diktátu takové strašidlo, které budí ze spaní už několikátou generaci dětí, bylo opravdu zbytečné…

Ano, i já se svými brouky ve třídě diktáty píšu. Za dva měsíce napíšeme tak 3. (Evidentně jsem s množstvím diktátů na týden silně pod celostátním průměrem. Dohánět to nebudeme.)

Diktáty se prostě psaly, píšou a zjevně psát ještě dlouho budou.

Otázka tedy zní:  jak na ně vyzrát?

Při domácí přípravě:

»  Mějte na paměti, že diktáty vycházejí z dokonalé analýzy a syntézy slov, tzn. z umění slovo rozložit na jednotlivé hlásky a opět jej složit do patřičného slova.  Dítko si tedy slovo musí vyhláskovat: 

MÁMA =  m – á – m – a     POZOR: ne:  M-A-M-A, ale: m -Á-m-a

Toto se děti učí povětšinou od začátku 1. třídy, kdy skládají z písmenek první slova. (Opět apeluji na všechny rodiče prvňáčků – ať se to nezdá, 1. třída je prostě základ všeho! Sice takové skládání slov se tak nejeví, jak je ale vidno, je to důležité i pro budoucí studium.)

Pokud doma tedy procvičujete diktát, zaměřte se nejprve na tuto dovednost. Pokud v tom váš brouček trochu lítá, zaměřte se na rozkládání a skládání slov – pomocí vytisknutých písmen, nebo dítěti diktujte slova a ono je musí ústně vyhláskovat (nemusíte vůbec psát),  zkuste doma soutěžit, kdo slovo nejrychleji vyhláskuje atd…

»  U diktování mluvte nahlas, pomalu a srozumitelně artikulujte.  Až budete mít jistotu, že vaše dítko tempo bezpečně zvládá (to znamená, že stíhá i zapřemýšlet nad pravopisnými jevy a nezmatkuje), můžete pomalu začít zrychlovat.
My někdy s dětmi děláme do našich čmáráků tryskodiktát, kdy někdo děsně rychle něco diktuje a děti se snaží zapsat co nejvíce slov. Dost se u toho vždy nasmějeme. (No jasně, není to na známky.) 

»  Natahujte dlouhou samohlásku. Opravdu tak, jak byste normálně vůbec nemluvili. Takže neřeknete: máma, ale máááááma.

»  Upozorněte na veškeré pravopisné jevy, které máte v plánu procvičit, například: “Budou tam vyjmenovaná slova po B, ale pozor si dej i na velká písmena vlastních slov a fakt už si, prosím tě, zapamatuj, že fotbal se píše s T!” 😀

»  Upozorněte na jevy, které vaše dítě ještě neprobíralo. Takový druhák vám klidně napíše, že jste bily doma a vaším upozorněním na chybu ho pěkně zmatete. Takže pokud už se ve vašem diktátu takové slovo naskytne, prostě mu ho nadiktujte po písmenech: B – tvrdé Y – L – měkké I.  Nesnažte se hned vysvětlovat proč, zbytečně mu tím více zamotáte hlavu. Samozřejmě pokud se zeptá, vysvětlení je na místě. (Ale vyjmenovaná slova a příčestí minulá bych opravdu nechala na jindy.)

»  Upozorňujte hned na interpunkci – háčky, čárky, tečky: “Co je vždycky nad i? Co Ti chybí na konci věty?” atd…

»  Po diktování nechte celý diktát svého broučka zkontrolovat – trvejte na hlasitém pomalém čtení. Pokud si nevšimne chyby, hned ho upozorněte a vysvětlete si daný pravopisný jev.  Například: “Proč není ve slově sníh na konci ch? Jasně, řekneme si hodně sněhu.” …atd

»  Vše v klidu. 🙂  Dítě stresuje psaní diktátu ve škole, tak aspoň doma ať  je v pohodě. Nikdo učený přece z nebe nespadl.

untitled-design

Tipy na zábavnější procvičení diktátu:

 – již zmíněný tryskodiktát – prostě rychle diktujte slova, nejde ani tak o pravopisné chyby, jako o procvičení rychlého psaní. Nakonec přece jen ty pravopisné chyby opravte a odůvodněte si správný pravopis.

 – indiánský diktát  – odpadá vaše nutnost diktovat
Nadepište na pár lístečků různá slova, nebo kratičké věty a položte (nalepte)  různě po bytě. Dítko má za úkol všechny najít, ale pozor – nesmí si je odnést! Musí si je přečíst, zapamatovat a správně napsat. (Psát si je může například pouze v pokojíčku.)  Ano, diktuje sice pouze samo sobě, ale i to je diktování. A navíc procvičuje i paměť a ještě zapojí i pohyb. 🙂  Vy si mezitím přečtete svůj oblíbený časopis a pak jen zkontrolujete, co vaše dítko napsalo.
My to ve třídě ještě hrajeme na skupinky – ze skupinky vybíhá střídavě jen jedno dítko a nalezené slovo musí nadiktovat všem ostatním, zároveň si to musí vzájemně kontrolovat. (To uvádím pro příklad, že se u vás doma nachází více školáků najednou.) 

 – výměna  role  – velmi oblíbené
Dítko diktuje VÁM. A věřte, děti se umí u toho tvářit naprosto důležitě  a většinou perfektně napodobují učitelku ze třídy. (Aspoň budete vědět, jak to u nich ve třídě během diktování vypadá.)  Vy tak trochu napodobujte dítě – pište pomalu, ptejte se, co tam má být atd.  Máte pocit, že si přece tímto dítě nic neprocvičí? Ale ano – čtení i pravopisné jevy, které vám diktuje a pak kontroluje.

Určitě nesrovnávejte psaní diktátů doma a ve škole, protože v tom případě vždycky padne dotaz:

Proč to doma umí a pak přenese za 3?

Protože doma je klid, což ve třídě prostě není. Někdo zakašle, někdo jiný vykřikne: jak to bylo?, další spadne z židle…to vše vaše dítě vyvede z koncentrace a dá mu hodně práce se zase zpět zcela soustředit. Také pocit, že udělá chyby, dostane špatnou známku a vás to bude určitě mrzet  (nebo se budete dokonce zlobit?), na klidu nepřidá.

Mějte prosím proto trpělivost a věřte, že na známce z diktátu životní štěstí vašeho dítěte nestojí. 😉

 

Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.

 

Jára Bednářová Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


Pin It on Pinterest

Share This