Sešlo se mi několik dotazů ohledně této metody výuky matematiky .
V úvodu musím říci, že touto metodou neučím, byť její prvky používám ve svých hodinách velice často, ale jsem si vědoma toho, že by pan Hejný právem oponoval, že to v tom případě není H-mat.
Před pár lety jsem si zašla na školení o této metodě, protože získávat informace o metodě výuky pouze pomocí internetu není přece jen to pravé ořechové a chtěla jsem vědět více. Bohužel školení vedla lektorka, která sice byla zapálena pro věc, ale začala tak nějak uprostřed, přeskakovala z jednoho na druhé a já po 4 hodinách odcházela s pocitem, že tato metoda pravděpodobně asi rozvíjí přirozenou touhu dětí po poznání, ale že je to celé nějaké zmatené a kdyby se mě v tu chvíli někdo zeptal, co je H-mat, nedokázala bych vlastně ani odpovědět. Školení tedy na mě nakonec zapůsobilo úplně jinak, než jak jsem očekávala – nic mi nedalo a naopak mě spíše od této metody odradilo.
Sama jsem se však časem přistihla při tom, že stále více a více v hodinách praktikuji prvky z této metody, protože u dětí vidím jejich zájem o logické úlohy.
Posléze se mi podařilo účastnit se semináře, kde přednášel přímo profesor Milan Hejný, tedy syn Víta Hejného – zakladatele této myšlenky.
A to už bylo jiné kafe!
Pan Hejný je velice moudrý, příjemný a vtipný pán, ze kterého sálá to nadšení pro matematiku a rozvíjení dětí takovým způsobem, že pravděpodobně nadchl celý sál.
Rodiče jsou však často překvapeni (a v tomto duchu se vyjadřují i v dotazech), že nedokáží dítěti s touto matematikou pomoci, protože prostě nerozumí zadání. Základem této metody však je: nechte ty děti, aby ony samy vám vysvětlily, jak k výsledku došly. Nechte je vysvětlit, jak se ty pavučinky počítají a co je prostředí Dědy Lesoně. Nechte děti samostatně přemýšlet a neomezujte je našimi stroze naučenými postupy výpočtu. Je totiž nutné nechat děti, aby uměly z informací konstruovat myšlenky, je nutné je podporovat v jejich autonomii.
V dotazech se setkávám i s názorem, že vaše dítě, učící se touto metodou, je pomalejší, než sousedovic dítě, které umí vyhrknout výsledek hned, zatímco vaše dítě přemýšlí a studuje všechny možnosti. Ke správnému výsledku sice nakonec dojde, ale trvá mu to. Zde mi utkvěla jedna vyřčená myšlenka profesora Hejného, cituji: „Mylně se domníváme, že co dítě umí rychle, to skutečně umí, ale tak to opravdu není.“ Nehleďme tedy na nynější situaci, ale podívejme se do budoucna. Dítě vyučující se podle H-mat má velkou pravděpodobnost, že k výsledku se díky rozvinutému logickému myšlení a schématům dopracuje vždy, což nemůžeme vždy říci o někom, kdo má striktně naučený jeden jediný postup – stačí z tohoto postupu zapomenout jeden krok a je po výsledku.
Každopádně nesouhlasím s názorem, že H-MAT je vhodná a nejlepší metoda pro všechny děti. Znám totiž poměrně dost děti, které jsou z této metody naprosto nešťastné, nerozumí ji a vyhovuje jim více metoda klasická. Bohužel na našich školách děti na výběr zrovna nemají. Buď se učí klasickou metodou, nebo metodou profesora Hejného. Tak nějak co skutečně vyhovuje dítěti, je až na posledním místě… A to je špatně. Každé dítě je jiné a každému vyhovuje něco jiného.
Více se můžete o metodě výuky matematiky podle profesora Hejného dovědět přímo na webu: www.h-mat.cz .
Skvělou „Příručku pro rodiče žáků s výukou matematiky podle metody prof. Hejného“ od Mgr.Pavlíny Málkové najdete v tomto odkazu pod názvem: K2_1_Matematika_Příručka pro rodiče.pdf.
Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.
·