A máme tady slibované pokračování rozhovoru o domácím vzdělávání. Na další otázky nám opět odpovídá Ing. arch. Stanislava Kratochvílová, která má s domácím vzdělávání dlouholeté zkušenosti nejen coby maminka 4 dětí, ale také jako asistentka pro rodiny vzdělávající svoje děti doma.

V minulém rozhovoru jsme si v tomto článku spolu povídaly o tom, jak jsi vůbec k tomuto způsobu výuky přišla a jak jste s DV doma začali. Mě zajímají další podrobnosti a tak se ptám:

Jak u vás doma probíhá školní den? Výuka?

Školní je svým způsobem každý, co se učení týká! Děti, vlastně i my, se učíme přeci každým dnem. A je veliká škoda, že jsme si dny rozdělili právě na ty „školní“ a „neškolní“. A potom zase nazpět vytváříme „alternativní“ metody, jak to „školní“ dostat zpět do života a praxe.

Na prvním stupni jsme maximum času věnovali tedy životu samému a učili se z něj. Každé dítě dojde k tomu, že chce číst, psát a počítat, některé dřív, některé později. A každé jiným svým originálním způsobem. Děláme co nás baví, píšeme dopisy kamarádům a babičkám, čteme knihy s tématy, které dítě zajímají a nebo píšeme smsky. Tak se například naučila zcela bez slabikáře číst během jednoho týdne moje nejstarší dcera. Ta vnitřní motivace, domluvit se se sestřenicí pomocí mobilu, byla tááák veliká, že stačil skutečně týden! Jezdíme na exkurze, navštěvujeme kroužky s úžasnými vedoucími, hodně mluvíme a diskutujeme – o všem a otevřeně a hlavně, jsme spolu.

Na druhém stupni je náročnější udržet svobodu vzdělávání. Množství látky, které děti musí absolvovat je nejen nesmyslně obsáhlé, ale hlavně i pevně dané, co se týče doby, kdy se má probrat. Z vlastní zkušenosti musím říci, že i přes veškerou snahu asistentek DV ve škole, kde jsme k DV zapsáni, jsou mantinely užší, než je pro efektivní vzdělávání dítěte zdrávo. A když říkám efektivní, myslím tím především vzdělávání na základě vnitřní motivace dítěte. To je totiž jediná smysluplná „metoda“, která je skutečně funkční a není to jen skrytá manipulace za nějakou alternativní či nealternativní metodou.

Takže skutečně i u nás doma najdete kromě svobodných aktivit, her, knížek, blogů, výrobků, nadstandartních kurzů a exkurzí a všeho možného i klasické cvičebnice přírodopisu, chemie, dějepisu a hory různých učebnic. A z nich se společnými silami snažíme vysosat to podstatné, to živé, to, co děti skutečně zajímá.

 Průběh dne je velmi individuální. Je závislý na rozvrhu kroužků dětí, práce mé i manžela a hlavně také chuti se vzdělávat a procházet tím, co je třeba. I dítě má nárok mít „den blbec“ kdy si raději pustí dokument na youtube nebo zahraje hru na počítači, než vyplní cvičebnici. A my s tím nemáme problém. Jsme ti, kteří mají za vzdělání svého dítěte zodpovědnost a za jednu z klíčových kompetencí, kterou si má dítě v průběhu školní docházky osvojit, považujeme právě umět nést následky svých rozhodnutí. Umět si rozvrhnout svoji práci, svoje úkoly. Být samostatný úměrně svým schopnostem. A to se naše děti nejlépe naučí, pokud jim dáme možnost svobodné volby ruku v ruce s jejími důsledky. Celý průběh vzdělávání tedy považujeme minimálně za stejně podstatný, jako její obsah.

 

Krásně řečeno. Takové učení zní svobodně a zajímavě a určitě by se mnohým dětem líbilo. Jak ale vypadá školní přezkoušení? Chodíte pouze na povinná 2 přezkoušení ve školním roce nebo docházíte do školy na častější  konzultace?

 Ano, na hodnocení jezdíme jednou za pololetí. Nemáme potřebu konzultovat něco přímo se školou. Hodnocení je pro nás chvíle, kdy se můžeme pochlubit s vlastní prací, děti se těší, chystají se a vždy si to užijí. Jedna z mých dcer dokonce jezdila na hodnocení i v době, kdy už chodila do klasické školy. Chyběl jí ten pocit, kdy se jí někdo 2 hodiny věnuje s plnou pozorností a ona se doslova hrabe v půlroce své práce a chlubí se tím, co vše zažila, zjistila, objevila. Vždycky nám tyto chvíle přišly mnohem plnější, než papír se samými jedničkami. Za to posílám veliké díky našim osvíceným asistentkám! 🙂

 

Jak samotné přezkoušení probíhá?

Průběh hodnocení je zcela v kompetenci ředitele či ředitelky dané školy. On určuje, jak přesně bude probíhat nejen hodnocení, ale celkově průběh celého školního roku. Z tohoto důvodu musím říci, že je klíčové, vybírat pečlivě. Ideálně se zajet do školy podívat, zúčastnit se hodnocení jiných dětí. Každá dobrá škola umožní rodičům účastnit se výuky, a to prakticky kdykoliv chtějí (skutečně vynikající pomůcka při výběru školy – doporučuji). Stejně tak hodnocení domácích školáků na školách, které mají zkušenost a jsou tomuto způsobu vzdělávání nakloněni, probíhá v přátelské atmosféře a je vedeno nekomisionálně a v neformálním tónu.

Co by jsi na závěr našeho dnešního rozhovoru vzkázala lidem, kteří tvrdí, že domácí vzdělávání škodí, protože děti jsou vyčleněny z  kolektivu vrstevníků? Mnozí lidé totiž často argumentují právě tím, že tyto děti v budoucnu  v tlaku kolektivu neobstojí. Jaké jsou tvé zkušenosti?

Tento mýtus vypustí z úst vždy jen ten, kdo se s žádnou rodinou, která vzdělává doma, nesetkal. Domácí škola je a bude vždy minoritním způsobem vzdělávání. Není tedy divu, že společnost nemá praktickou zkušenost. Co je ale alarmující, jsou mýty, které se šíří i z kruhů, u kterých se informovanost předpokládá a rozhodují o existenci domácího vzdělávání do budoucna. Vztah k menšinám a okrajovým skupinám je vždy vizitkou celé společnosti.

Pokud bychom chtěli nějaké vědecké závěry, první i druhý stupeň DV v Čechách prošel tzv. experimentem, ze kterého vzešly pozitivní zprávy a na základě kterého byl první stupeň zakotven v zákonech ČR. V rámci experimentu prošlo na druhém stupni dokonce 100% žáků! Kdo je badatelský typ, zahraničních studií nalezne na internetu spoustu. Nikde se tento mýtus nepotvrdil.

Pokud mám hovořit čistě prakticky o mých zkušenostech, neznám skutečně žádné dítě z DV, které by mělo takový problém. Jakákoliv větší změna je vždy pro každé dítě výzvou, ať je to dítě z DV nebo klasicky školní dítě. Pokud bychom jen třeba přesunuli to školní o třídu vedle. Stejně tak pro dítě z domácí školy je výzva přechod do klasické školy. Není ale o nic větší nebo menší než jakákoliv jiná změna podobného charakteru.

Na jedné z konferencí DV v Praze byla diskuzní skupinka, kde dospělí lidé, kteří prošli domácí školou, hovořili o svých zkušenostech s tímto typem vzdělávání a také o přechodu do klasické školy. Tyto děti byly naopak často vedoucími třídních kolektivů – předsedové tříd, organizátoři akcí. Děti, které ví, v čem jsou silné a kde jsou jejich slabé stránky.

 Nejde mi o jednostranné adorování domoškolních dětí, ale uvědomme si, prosím, jednu zásadní věc. Děti se stávají v kolektivu přínosnými nikoliv tím, že je tam zařadíme co nejdříve. Ale právě a jenom tím, že u nich vypěstujeme zdravou sebeúctu. A ta se rodí vždy v bezpodmínečném přijetí, láskyplné péči a individuálním přístupu. A toho všeho mají doma, v blízkosti svých milujících rodičů, určitě nejvíc. 🙂

Děkuji.

Děkuji nejen za rozhovor, ale především za tu úžasnou možnost nahlédnout do chodu vaší domácnosti a dozvědět se tolik interesantních věcí o domácím vzdělávání.

 

“Mám obrovské štěstí, že povolání architektky je zároveň mým koníčkem. V roce 2003 jsme založili společně s manželem Davidem ateliér k2-architketi, v roce 2012 FRAMarchitects, se zaměřením na alternativní, nízkoenergetické a pasivní stavby. V roce 2013 jsme začali psát web i-staveniste.cz o tom jak začít stavět a vybudovat
domov svýh snů. S manželem a čtyřmi dětmi žijeme v pasivním domě ze zdravých přírodních materiálů, který jsme s i sami navrhli a postavili. Všechny děti vzděláváme doma. Domácí škola je mojí srdeční záležitostí, proto jsem začala pracovat jako asistentka pro rodiny vzdělávající svoje děti doma, spolupracuji už se 4mi základními školami. Sama jsem na jedné z nich také pracovala na druhém stupni jako učitelka.”
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová

Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.
Jára Bednářová Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


Pin It on Pinterest

Share This