Je pondělí, krátce po osmé hodině ráno. Ředitel americké mezinárodní školy ve Vilniusu stojí, jako každý den, před bránou školy a zdraví své studenty od těch nejmenších školkařů až po maturanty. Jazykový babylon se příchodem do školy mění pro všechny v  povinnou a hlavně srozumitelnou angličtinu. Z jednoho ze dvou školních autobusů vystupuje také 9 letá Amber, žačka 3. třídy.

Na zádech má pouze lehký baťoh se svačinou a tenkou složkou schovávající vypracované úkoly na dnešní den. Učebnice se domů nenosí, děti se z nich učí pouze ve škole. Amber se do školy těší každý den. Nevzpomínám si na jeden jediný den za poslední 4 roky, kdy do americké školy chodí, že by se netěšila, že by tam nechtěla jít.

Každý vyučovací den začíná u třeťáků krátkou 10 minutovkou z angličtiny. Děti doplňují slovíčka do vět, kroužkují v testu správné odpovědi nebo píšou krátké věty. Kdo to stihne rychle, může si vybrat z třídní knihovny nějakou knihu a přečíst pár stránek. Pak už vyučování pokračuje způsobem, jak ho známe z českých škol. Teda téměř. Každá vyučovací hodina sice má 45 minut, ale hodiny jsou vedené kreativně a poutavě. Děti mají spoustu prostoru se vyjádřit, říct nahlas svůj názor, pracovat ve skupinkách, ale i samostatně.

V těchto dnech se z dětí stávají konstruktéři mostů. V matematice je projekt spojen s geometrickými tvary a jednoduchým měřením, v angličtině o mostech čtou a diskutují, ve společenských vědách prezentují děti své domácí úkoly. Každý žák si měl vybrat jeden typ mostu, na papír formátu A3 popsat to nejdůležitější, co našel na internetu, případně most nakreslit nebo vystřihnout a nalepit. Fantazii se meze nekladou. Nejvíc se dnes ale děti těší na hodinu prvouky. Schyluje se ke konstruování mostů z dřívek od nanuků. Děti pracují zodpovědně, protože každý most musí projít zatěžkávací zkouškou. Mosty jsou postupně umisťováni mezi dvě lavice a třídní učitel pokládá na ně knihy. Vyhrává ten žák, kterého most unese nejvíc knih a pokud možno se nezboří. Vyhrává naše Amber. Má moc šikovné ruce, je puntičkářka a všechno musí mít na 1000%. Její preciznost a jindy vyčítaná pomalost se jí dnes vyplatila. Most unesl 7 učebnic a zůstal stát. Je na sebe právem moc pyšná.

Klasické známky se v této škole nedávají, žákovské knížky neexistují. Hodnocení rodiče dostávají 4x do roka emailem. „Vysvědčení“ je plné tabulek a grafů, bodů a také slovního hodnocení třídního učitele.

Kromě toho má každá třída a každý žák svoje internetové stránky, kde se denně můžeme dočíst, jak si plní povinnosti ve škole, jak se chová a jaké jsou jeho výsledky v týdenních pracích. Každé pondělí obdržíme rovněž v papírové podobě přehled nastávajícího týdne. Krátký popis toho, co budou děti probírat, co je čeká a co nemine. Hodnocení konstrukce mostu se tak určitě objeví v některé z tabulek.

Během dopoledne děti stihnou jít 2x na 20 minut ven na hřiště. K dispozici mají nejenom průlezky, houpačky, pískoviště a skluzavku, různé „motokáry“ a vozíky, ale také oplocené basketbalové hřiště včetně fotbalových branek.

Den ještě zdaleka nekončí. Vyučování je pro všechny děti ve škole stejně dlouhé. Trvá od půl 9 do půl 4 odpoledne. Po obědě v kantýně (děti mají možnost si také jídlo přinést z domu a ohřát), se děti věnují pohybu, hudbě, cizím jazykům a jednou týdně chodí taky každá třída do školní knihovny půjčit si knihy na doma. Mraveniště plné dětí je neustále v pohybu. Odpolední vyučování probíhá ve skupinkách, aby si děti všechno lépe a intenzivněji užili. Je efektivnější mít na tělocviku 9 dětí než 20. To samé platí o hudbě nebo kreslení.

Po vyučování většina dětí zůstává nadále ve škole. Nabídka sice placených, ale různých kroužků děti láká. Kurzy vaření, stolní hry, několik sportů, dramatický kroužek, roztleskávačky, lekce hry na hudební nástroje, balet, tanec ale i kroužky technického zaměření připoutávají děti ke škole i v pozdní odpoledne. Amber má dnes lekci bezkontaktního boxu.

Protože školní autobus již odjel po vyučování, děti z kroužku vyzvedávají rodiče. I já tedy čekám na chodbě před tělocvičnou a prohlížím si zdi plné dětských obrázků, pravidel, prací a projektů. Zdravím se s ostatními rodiči, domlouváme se, kdy si kdo ke komu  přijde hrát nebo přespat, případně co komu koupit na narozeniny, protože dětské oslavy jsou tady časté a velké. Z tělocvičny se ozývají pokyny trenéra a smích dětí. Za chvíli se celé uřícené, zpocené, ale šťastné vyhrnou ven a ještě loudí další čas na hraní si na školním hřišti. Obracím oči, ptám se na úkoly a v duchu počítám, zda povolit či nikoliv. V rychlosti si uvědomím, že tohle je poslední školní rok pro Amber v této škole a že se pravděpodobně se svými kamarády už nikdy neuvidí. Povoluji a holky za hlasitého pištění utíkají ven užít si další šťastné chvíle.

Za touhle školou nám bude smutno, ale věřím, že v české škole v Praze se bude Amber po prázdninách líbit a že i přes rozdílnou výuku bude do školy chodit moc ráda….

 Marcela  Wenigerová

 

Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.

Jára Bednářová Jára Bednářová

Mám 18 let zkušeností jako učitelka 1. stupně ZŠ. Ukazuji rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem. Propaguji myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více se dočtete zde Můj příběh Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .


Pin It on Pinterest

Share This