aneb Jak přežít školní docházku svých dětí s úsměvem

Když máme doma maroda…

v Za školou o škole

 

Pokud vám onemocní dítě, je to vždycky problém. A teď nemám na mysli uvolňování se z práce a vysvětlování šéfovi, proč si zase berete paragraf. V dnešní době, kdy i babičky pracují, je hlídání dětí v době nemoci opravdu oříšek. Já se chci dnes zaměřit na jinou věc

– na zameškané učivo. Samozřejmě chcete, aby dítě neztratilo krok s učivem ve škole a aby nemuselo další týden ve škole plavat v každém předmětu. Jak to ale udělat, když je dítě unavené, otrávené, nic ho nebaví a je problém ho zabavit? Jak do toho ještě vtěsnat učení?

 

Jste na stránkách „Škola zvesela“, takže jak jinak než hrou.

V prvé řadě je důležité vědět, že nemusíte dohánět vše, co ve škole dělají. Je zbytečné dodělávat všechna cvičení v pracovních sešitech a vše přepisovat.

Stačí mít všeobecný přehled, co se mezitím ve škole probíralo. Informace získáte od třídní učitelky ať už v e-mailu, telefonicky, či si  pro úkoly zajdete přímo do školy. K této informaci vám samozřejmě bohatě postačí i sousedovic dítko, navštěvující stejnou třídu.  Navíc si rovnou můžete půjčit sešity. 

Učivo, které si děti píší do malých sešitů můžete klidně ofotit a nezatěžovat svého maroda opisováním. Někdo sice namítne, že přepisem učiva se ho dítě zároveň učí – to sice ano, ale ne v případě, kdy dopisuje učivo za poslední 2 týdny najednou.  Protože dohánění učiva vždy začne až v momentě, kdy má nejhorší nápor nemoci dítko zdárně za sebou a je už vhodné ho mírně zatěžovat.

Rozhodně platí –  čím mladší dítě, tím více hravého učení a méně klasického šprtání. A v době nemoci to platí i u těch starších dětí. Jak si tedy učivo zjednodušit a přitom vše udělat, dopsat a doučit?

Ukážeme vám pár tipů, jak procvičujeme učivo s marody v rámci soukromého doučování.

Český jazyk: Převážná část učiva českého jazyka se točí okolo psaní i/y. Ať už se jedná o tvrdé a měkké slabiky (2. třída), o vyjmenovaná slova a shodu podmětu s přísudkem (3. třída), či psaní i/y v koncovkách podstatných jmen (4. třída) nebo v koncovkách přídavných jmen (5. třída), vždy si vystačíme s kartičkami. Vyrobte z papíru (krabičky od čaje nebo z lupínků) 4 kartičky, na každé z nich bude po jednom písmenu: i, í, y, ý. Vy říkejte například vyjmenovaná slova, která chcete procvičit, a dítě ukazuje na příslušnou kartičku. Takže místo toho, aby dítě opisovalo cvičení, které ve škole probrali, stačí, že jednotlivá slova nebo věty z cvičení (ano, pokud procvičujeme shodu podmětu s přísudkem nebo pádové koncovky, musíme znát obsah celé věty) dítěti čtete a dítě jen ukazuje nebo zvedá kartičky s příslušným i/y. Pokud máte doma třeťáka, který se vyjmenovaná slova teprve učí, je fajn napsat celou řadu slov na kousek papíru a nechat dítě při učení na kartičku nahlédnout. Stejně tak to můžete udělat i s jiným učivem. Vždy je dobré mít vše shrnuto v nějaké tabulce a mít kdykoliv k dispozici na stole. Učivo vypsané přehledně na kartičkách nebo papírech je dobrou pomůckou. Přehledné tabulky učiva najdete také  v našem Doučku s Rozárkou.

Ani v případě, že máte druháčka, který se v 1. pololetí „teprve“ učí psát délky samohlásek, nemusíte psaní procvičovat. Na procvičování délky samohlásek je totiž výborné používat grafický záznam – vy diktujete slova a dítko místo psaní bude dělat jen tečky a čárky. Tečka znamená krátkou slabiku, čárka znamená dlouhou slabiku. Takže například slovo tatínek bude zapsáno takto:  . / .  (tečka, čárka, tečka). Je to dobrá metoda, která značně urychlí procvičování, a vy tak zvládnete procvičit více slov, než kdybyste dítě nutili psát. Délky slabik čtěte opravdu důkladně: tatííínek. Tuto metodu můžete používat i v případě, že má vaše dítě potíže s délkou slabik i ve vyšších třídách. Pokud se vaše dítko učí pravidla psaní ú a ů, využijeme systém kartiček, na kterých budou místo písmen i/y napsána písmena u, ú, ů.

Stejné to je i v matematice. Není nutné dávat dítěti vypracovávat všechny zadané sloupečky. Stačí jen říkat příklady a nechat dítě výsledky pouze říkat. Pokud má dítě pracovní sešity, napište k danému sloupečku – počítáno ústně a paní učitelka bude vědět, že jste sloupečky se svým dítětem udělali. Spoustu věcí můžete procvičit formou pexesa – příklady do 20 (1. třída), násobilka (2. a 3.  třída), dělení se zbytkem (3. a 4. třída). Opět můžete použít krabici od lupínků, pokud nemáte po ruce žádný tvrdý papír, použijte tenký papír. Papír rozstříhejte na čtverečky a na jeden čtvereček napište příklad a na druhý napište výsledek k příkladu.

Pokud se máte složitější příklady, o kterých víte, že dítě ústně nezvládne, napište jich pár na papír a spolu s dítětem je vypočítejte. Ale opravdu jen pár – stačí tři, čtyři příklady a opravdu společně – například se budete v počítání jednoho příkladu střídat – každý z vás řekne jednu část.

Nenechávejte v tom své dítko samotné. Znáte to – ve dvou se to lépe táhne.  🙂 

Můžete si taky vymýšlet příklady „z jiné planety“ – vezměte učebnici matematiky a v příkladu „Maminka zaplatila za 6 jogurtů 42 korun, kolik by zaplatila za 3 takové jogurty?“  vyměníte slovo jogurty například za slovo chrousty, žížaly, ohnivé kuličky, kousavé květiny a podobně. Pozornost dítěte máte zajištěnou a ještě se u toho společně pobavíte. Role si samozřejmě můžete vyměnit – příklady podle učebnice vymýšlí dítě a vy počítáte. Občas se samozřejmě můžete i splést, aby mělo vaše zlatíčko taky radost.

Vlastivěda a přírodověda: V dnešní době, kdy je možné využívat kopírky, je opisování zápisků od spolužáka zbytečné. A ve 4. nebo v 5. třídě je zapsaného učiva z vlastivědy nebo přírodovědy opravdu hodně. Zkuste si tedy vypůjčit sešity od někoho, kdo píše alespoň trochu čitelně a přehledně, a zápisky raději okopírujte a vlepte do sešitu. Pokud nemáte kopírku k dispozici, zkuste poprosit sousedy nebo známé, kteří bydlí blízko vás.

Učivo ze sešitů a učebnic dítěti přečtěte. Myslete na to, že čtení (a učení celkově) dítě v době nemoci vyčerpává a je tedy zbytečné, aby si vše četlo samo. Postupujeme tak, že nejdříve přečteme celý text dané kapitoly v učebnici. Pak čteme tentýž text znovu, ale po jednotlivých odstavcích a po přečtení každého odstavce hned dáváme dítěti otázky, které z textu vyplynou. Tak postupujeme, dokud celý text opět nepřečteme. Pak přečteme zápisky ze sešitu a porovnáváme je a doplňujeme je informacemi z učebnice. Super je vše rozkreslit do jednoduché pojmové mapy.
Pokud ve vlastivědě zrovna probíráte zeměpisné učivo, nezapomeňte používat mapu a vše, co si čtete, ukazovat zároveň na mapě. Na většině škol děti mapy České republiky a Evropy dostanou, jenže si je nechávají ve škole pod lavicí, a tak většina rodičů ani neví, že dítě s nějakou mapou ve škole pracuje. Pokud není nutná mapa (tzn., že neprobíráte řeky, pohoří, města apod.), vždy pracujeme s návodným obrázkem nebo tabulkou, který u článku bývá.

Obrňte se trpělivostí. Tak jako tak bude pár dní po nemoci dítko ve škole kapičku zmatené, než se zase zajede do starých kolejí. 

 

Autor

Jaromíra Bednářová a Jana Chamrádová

Jaromíra Bednářová a Jana Chamrádová

Jsme sestry a jsme učitelky na 1. st ZŠ. Ukazujeme rodičům, jak přežít školní docházku svých dětí a nezbláznit se. Propagujeme myšlenku, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou a sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! Více o nás se dočtete zde O nás Mnoho námětů, jak doma nešedivět nad úkoly svého potomka, ale v klidu si u toho popíjet kávičku najdete Tady .