Zazvonil mi telefon. Zvedám ho a slyším naštvaný hlas mé kamarádky Zuzky:
“Čau, prosím tě, nemáš nějakou písemku do češtiny? Pošli mi něco. Ta moje andula (jo, fakt s malým “a”, její dcera se totiž jmenuje Natálka, nikoli Andulka) si teď vzpomněla, že zítra píšou písemku, že si musí prý vše procvičit.”
“Netýrej ji písemkou, udělej s ní větný rozbor a během 5 minut jste hotové.”
…ticho…což nebývá u Zuzky zvykem…”Počkej, jak větný rozbor…ten se dělá snad až někde v osmičce, ne? …No jasně! To byly takové ty podměty, doplňky, vedlejší věty…to s ní přece dělat nebudu!”
“Jasně, že nebudete určovat větné členy. Ale větné rozbory se dělají běžně od druhé třídy. Jen rozebereš v té větě přesně to, co rozebrat potřebuješ. Hele, uvař nám kafe, za minutu jsem u tebe. S malou udělám rozbor a než to kafčo vypijem, tak stihnem ještě probrat všechny vesnické drby.”
Takže jsem se vlastně drze pozvala na kafe. Ovšem musím přiznat, že to nedopadlo až tak, jak jsem řekla. S Natálkou ano – za 5 minut bylo vše procvičeno a Zuzka s uklidněním kvitovala, že její dítě má přece jen mírný punc génia. Nicméně kávy jsme vypily hned dvě, protože novoročních vesnických drbů bylo více, než bych čekala.
Ale já vás tu nebudu samozřejmě zahlcovat podrobnostmi, jestli se náš vesnický Casanova přece jen po šesté ožení nebo ne, nýbrž se zaměříme na ony zmíněné větné rozbory.
Stačí skutečně jedna věta a promrskáte vše, co se vaše dítě doposud v mluvnici učilo. Větné rozbory mám velice ráda a děláváme je s dětmi téměř každou hodinu jazyka českého. Jsou totiž rychlé, jasné, stručné.
Ve třetí třídě bude rozbor vypadat nějak takto:
Dítěti nadiktujete např. tuto větu:
Odjela Lucinka s Hynkem do Bydžova?
Ve třetí třídě by dítě mělo samo umět určit tvrdé a měkké souhlásky a tedy správně po nich doplnit I nebo Y. Zároveň už se seznamuje s vyjmenovanými slovy, takže by mohlo v tuto dobu i zvládnout doplnit po B tvrdé Y ve slově Bydžov. Mělo by znát, že věta začíná velkým písmenem a stejně tak i vlastní jména. Zároveň podle intonace hlasu poznat otazník na konci věty.
POZOR – je nutné před větným rozborem prolistovat učebnici jazyka českého, nebo sešit vašeho dítěte, kde zjistíte, co už mají probrané a jaké konkrétní učivo se učili.
Školy mají své vlastní vzdělávací plány, takže někde se probírá např. učivo o podstatných jménech v lednu, někde až v květnu. Na konci školního roku by však ve většině škol měly děti 1. stupně ovládat totožné učivo. (Píšu ve většině, protože to není pravidlem.)
Vraťme se však k naší větě o Lucince a Hynkovi. Pak už se totiž stačí jen vašeho dítěte ptát:
• Jaký je to druh věty? Tázací
• Kolik má slov? 6
• Proč je ve slově Lucinka měkké i? Protože po C píšeme v českých slovech měkké i.
• Jaké máme měkké slabiky? Ži, ši , či , ři, ci, ji, di, ti, ni
Stejným způsobem se zeptáte i na tvrdé Y ve slově Hynek.
• Která slova jsou tříslabičná? Od -je -la, Lucinka, Bydžova
• Které slovo je jednoslabičné? Do
(Pozor: “s” je neslabičné! – na tlesknutí slabiky vyslovíme: shyn – kem, předložku S říkáme rovnou s první slabikou dalšího slova.)
• Jaké je tam sloveso? Odjela
• Co je sloveso? Slovo, které vyjadřuje děj
• Podstatné jméno Hynek je jakého rodu? Mužského
• Jaký pád podstatného jména je slovo Bydžova? Je to 2. pád
…. a takto pokračujeme, až procvičíme mluvnické učivo klidně za celý rok. Jednoduše listujte učebnicí nebo sešitem a zeptejte se na veškerý mluvnický jev, na který narazíte.
Je to rychlé, zároveň vidíte, kde vaše dítě odpovídá okamžitě, kde váhá, kde potřebujete popřípadě něco připomenout, co musíte dopilovat.
Stačí 5 minut denně a máte procvičeno skutečně vše. A věřte, že vaše dítě bude za chvílí veškeré učivo zvládat naprosto bravurně – bez nutnosti opisování několikařádkových cvičení, což děti stejně nebaví a nikdy u toho neprocvičí skutečně vše potřebné.
Mějte se větnorozborně a držím palce u pololetních písemek.
Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.
