Nejlepší samozřejmě je, pokud si vaše dítko žádný domácí úkol nepřinese a vy pak můžete učivo procvičovat dle vašeho gusta –vymýšlet z písmen jména příšerek, zahrát si ufounskou násobilku, bingo na vyjmenovaná slova…prostě si hrajete. Jenže občas si děti úkol přinesou a převážně v 1. třídě jsou domácí úkoly na denním pořádku.
A někdy to po prohlédnutí aktovky vypadá, že nad úkoly strávíte půl dne.
Je proto potřeba, se na vše v klidu dítěte doptat:
Proč nemáš dopsanou tu slovní úlohu? (Třeba se dozvíte, že paní učitelka nechtěla, aby to psali.)
Proč nemáš dodělaný ten sloupeček? (Třeba už zvonilo na přestávku.)
A musíte to dopsat, když to není v úkolníčku? (Možná ne, jen kdo chce, nebo si mají jen říkat výsledky…).
Takovým postupným dotazováním se nakonec možná dopátráte toho, že stačí udělat jen úkoly, které dítěti zaberou tak 15 minut.
A pokud zrovna vaše dítko nedokáže odpovědět a neví? Udělejte pouze to, co máte uvedeno od paní učitelky – ať už ve slovníčku, v e-mailu, nebo nějak označeno.
A potom už si můžete „hrát na školu“, jak děti domácí přípravě často říkají. A při tom si procvičíte ty nedokončené příklady, uděláte pár matematických hádanek (slovní úlohy) a večer si s tatínkem na „střídačku“ přečte pohádku. A vše proběhne v klidu a bez stresu. Spoustu námětů na hravé procvičení učiva najdete třeba zde.
A kde úkoly psát? V pokojíčku u psacího stolu? U kychyňského stolu, zatímco vaříte večeři?
Je vůbec nutné u všech úkolů sedět u stolu?
Pokud má vaše dítko jen dopsat výsledky v sešitě matematiky, tak je opravdu nějaké řešení správného sezení zbytečné. Protože za 1. tím strávíte zbytečně hodně času a za 2. otrávíte své dítě už předem, protože jemu se kolikrát k tomu stolu vůbec ani nechce.
Ovšem vy naopak chcete, aby nebralo psaní domácích úkolů jako nudnou prudu, ale jako zábavu.
Tak proč ho nenechat napsat ty výsledky na zemi v jeho pokojíčku? Nebo na sedačce v obýváku? Nebo na houpačce na zahradě? Překvapuje vás to? Mám jeden příklad z praxe.
Pár let zpět jsme s dětmi ve třídě zavedli tzv. čtenářské dílny. Jsou to vlastně normální hodiny čtení, jen děti nečtou jen tak halabala, ale plní po přečtení (nebo v rámci čtení) i úkoly. Moje děti si tyto hodiny velmi oblíbily. Proč? Protože věděly, že si můžou jít s knížkou lehnout na koberec, nebo si z pěnových puzzlí udělat lehátko a lehnout pod tabuli. Měla jsem holčičku, která si pravidelně zalezla pod parapet a jeden chlapec většinou vyházel všechny plyšáky z velkého proutěného koše a s knížkou se do něj schoulil jako miminko. A některé děti ležely na lavici. (Ano, opravdu vylezly na desku stolu a lehly si na ni i s polštářkem.)
A děti to milovaly! Cítily se na svém místečku spokojeně a pohodlně a opravdu se plně věnovaly čtení.
Tak proč nenechat děti vymýšlet jejich místečka i doma?
Mnohé děti si při příchodu ze školy potřebují odpočinout. A nejen po škole, ale je vhodné si odpočinout i během psaní úkolů.
Pokud dítě bude uprostřed práce kňourat, že už se mu nechce, nechte ho v tu chvíli třeba udělat 10 výskoků, doběhnout do kuchyně a nazpátek.
Přijde vám to zvláštní? Že se tím jen rozptýlí? Právě naopak – vyplaví endorfiny a v pohodě dodělá zbytek. Ve třídě to takto dělám běžně. Jakmile vidím, že se děti začnou u psaní vrtět, poposedávat, nebo si někdo dokonce zívne, okamžitě zavelím „Vztyk!“ a rychle si zacvičíme, zahrajeme kratičkou pohybovou hru, proběhneme se k aktovkám pro pití…a pak se vracíme k práci. V tu chvíli děti pracují daleko efektivněji, než kdybych lpěla na dodržení dopsání celého cvičení najednou.
A tip závěrem: S úkoly to moc nepřehánějte. Nechtějte po dítěti, aby psaní dělalo tzv. „nanečisto“. Je to zbytečné a ruka dítěte se tím jen přetěžuje. Také po dítěti nechtějte, aby všechny čáry a obloučky, které například prvňáčci teď na začátku školního roku píšou, byly v přesných vzdálenostech a v přesném provedení. To opravdu není podstatné.
Hlavní totiž je, aby vaše dítě domácí příprava
na vyučování bavila!
Více pomůcek na přípravu do školy ZDE.
